Poznáte ten pocit, když držíte v rukách váš celý svět? Když vám lítají motýlci v bříšku a pak se vášnivě milujete noc co noc, šeptáte si hezká slůvka a nedovolíte si to štěstí vzít. Já to štěstí spoznala. Srdce mi šlo vyskočit z hrudníka každým vzdychem, který se ze mně vydral po dalším a dalším přírazu. Zvednutá páteř, hruď, nechty zabožený do paplónu, otevřená pusa a zavřený oči po vlnách projíždících po mém rozvášněném telíčku. Vlny rozkoše jsem si vychutnávala doušek po doušku. Jeho úsměv, který mně těšil každý den... jsem nadobudla život nových rozměrů. Jiskřičky, který jsem v jeho očích viděla mi dodávali radost.
Ale vše může něco narušit.
Paťko si mně vzal na zmrzku, tak jsem si vzala bílý kraťásky a cropedtop s květinkami. Celkem vyzívavě jsem se "vystrojila", že mu až sáňka spadla a hned mně musel zlíbat.
,,Si tě nenechám ujít krásko" líbnul mi rty a vzal za ručku a já se zapýřila. Hezky mně to tak pichlo v srdíčku, jak jsem byla šťastná. Strčila jsem si mobil do kapsy a strčila do nich sluchátka. Vlásky semi houpali ze stran do stran jak jsem při něj blbla při zatmění. Město se rozzářilo světly, které osvicovali chodníčky. Fotili sme se jako dva blázni, různé selfíčka s různými gestami a pusami. Strčila jsem si jedno sluchátko do uška a druhé strčila do jeho a v prázdném parku jsme začali tancovat na Sharlotu.
,,No tak lítej na vlnách snů" spívala jsem zatim co jsme tančili jako cvoci. Pohyby spíš napodobňovali walčík, než nějaký bláznivý skákání. Ale čím délé jsme tančili, tím blíž jsme k sobě byli. Hřál mně víc a víc a rty se nám přibližovali. Byla jsem jak rajčátko, jak jsem po něm toužila. Ať mně už polaskají jeho rtíky, chci ho tolik. Spojili se a vášnivě se hrál jazýček s jeho a mírné kouskání jeho rtíku mě doháněli k šílenstvý. Člověk by si nikdy nemyslel, že ho ten druhý může tak přitahovat.
Když jsme se zas vybrali spět domů, na cestě sme uviděli toho vola. Jason, který se k nám blížil. Ne, ne, teď je vše perfektní, nemůže se to narušit. Paťo nevypadal nadšeně...
,,Hmmm..koho pak totu vidime" uchechtl se. Hajzl.
,,Co chceš" odvrkl Paťo pohrdavě. Neměl na něho náladu jako já ale přesto jsem cítila jak mi svírá ručku pevněji.
,,Koukám, že tvoje buchta je den co den hezčí a divočejší. Myslím tím, vadilo by ti kdybych ji udělal dobře?" Uškrnul se.
,,Ty parchante" řekl a já se lekla ,, Vím moc dobře o co ti jde ale tohle se ti nepodaří."
,,Klíďo brácho, mám na lepší. Vždyť víš" mrkl na něho a měla jsem pocit, že kdyby mně nedržel, asi by mu jednu vrazil. Nějak, možná telepaticky jsem mu naznačovala, aby zůstal v klidu. Jakoby to vycítil. ,,Stejně jsem ji měl včera." Dodal a odešel. Paťo se nepohl, nekoukl na mně a já byla v šoku.
,,Lásko, to není pravda" ujišťovala jsem ho, ale jakobych házela hrach na stěnu.
,,Kdes byla včera odpoledne" tiše zašeptal.
,,V obchoďáku jsem nám kupovala suroviny k večeři" vysvětlovala jsem a říkala pravdu. Nevěřil mi, pustil mi ruku a pobral se domů. Domek z karet se rozpadl, cítila jsem...
