Po Vánocćh nastala tuhá zima. S láskou jsme ty studený dny trávili v postýlce v teploučku, v ruce horká čokoláda nebo jsme se zahřáli tělíčkami. Krásny dny s miláčkem. Když roztál sníh za oknami a bylo lepší počasí, přicházelo jaro. Rozkvétali květy, pampelišky a sluníčko hřálo tváře, i když jsme ještě nosili kabáty. Perfektní počasí na výlet, který jsme vyspekulovali s láskou do kopců, daleko od nášho města a blízko jiného, většího.
Sbalili jsme si batohy, zapalovače na grilovačku.
,,Dej mi ručku" řekl když jsme šli nahoru. Motali se mi už nohy a jazyk se mi plazil po zemi. Usmála jsem se.
,,Nemám moc dobrou kondičku, ani po tolika výletech s tebou" zasmála sjem se.
,,Po tolkém sexu se ti ale aspoň fajne vypracoval zadek i když vždy jsi ho měla k zakousnutí" ukázal zoubky a já ho chytla, přitom cupkala za ním.
,,Musí být fajnej, jinak bys mně nechal" zamumlala jsem popod nos a on se zastavil.
,,Určitě né. S tebu jsem spoznal, co je to štěstí. Nenechal bych tě." Mluvil vážně a já stichla. Pak mně líbl na rty. ,,Co se tak červenáŠ? Na sluníčku to vidno moc" zasmál se drobně a přitáhl si mně.
,,Miluju tě."
,,Já tebe lásko" líbl mi vlásky v objetí. ,,Nepostávejme tady, bude nám zima" tahal mně sebou.
Došli jsme na místo s ohništěm, očividně tohle okolí fakt dobře znal, i když jsme byli desítky kilometrů od domova.
,,Jsme na místě"
Porozhlédla jsem se. Velkoměsto.
,,Zachvíli se bude stmívat, a uvidíš milióny světel. Mnohem víc než jinde" vybral foťák z batohu.
,,Se těším" usmála jsem se a sedla si na svůj batoh. Kousek mně boleli stehna od včerejší divoké noci. A taky z toho šlapání do kopců. Porozhlédla jsem se kolem. Různí ptáčkové, hlodavci, veverky...krásné stromy které nabírali zeleň v korunách.
,,O devátý jde náš vlak, lásko" řekl když si sfotil dalekou trať vlaku.
,,Musíme se stihnout pomilovat" mrkla jsem na něj a on si povzdechl.
,,Pomilovat, pomilovat... a jak tě dnes pomiluju, ani dýchat nebudeš umět už" fotil dál a po mně přešel nával chtíče.
Když se setmělo, založili jsme si ohník a tak jsme se hezky zahřáli pod dekou. Sledovali jsme rozsvicené město, kde se světla hráli s tmavomodrou oblohou jako svatojánske mušky.
,,Jsme jak Bozy" prohlásil a ukázal na oblohu.
,,Hrajem si na ně." Doplnila jsem.
,,Patří nám svět." Líbl mi čelo a přitáhl.
,,A mi ho hezky využíváme." Usmála jsem se.
,,Svůj svět držím teďka v rukách a věř, že ho nepustím." Šeptal a jeho hlas se prolínal s šumem praskajícího hoříciho dřeva. zvedla jsem hlavu k němu a natáhla se pro polibek. Z jedého polibku se stal krásny vášnivý boj jazýčky, tuny hlazení a láskání tělíček, které nasledovalo uložení mně do vyhřátého spacáku.
,,Můžu?" Zeptal se a já ho očekávaně přijala do sebe. Pasovali jsme jeden do druhého jako puzzle, které se hledají moc dlouho ale pak, perfektně ladí. Vzdychala jsem stonala, přírazy byli rychlejší, intenzivnější. Neskutečné blaho a vášeň, chtěla jsem ho, jeho tělo se se mnou hrálo do rytmu. Nevnímali jsme nic kolem jen sebe, hřál tělo i duši. Další a dalši vibrace až jsme dosáhli společného vrcholu a obdařil mně svým chtíčem. Pak se ke mně lehl a společne jsme koukali hvězdy.
,,Naše jména tam budou sepsány. Protože nikdo se nepotřeboval tak jako my. Z takové velké dálky tak blízko sebe."
