Těžce vydechla a skousla spodní ret. Znala jsem ji dost dlouho nato, že jsem věděla, že něco tají. Byla nesvá a moje ruce se začli třást. Ach ne... nemůže to být pravda.
,,Ne" odvracela se zrakem. Tiše jsem klidnila svoje srdce, které jsem cítila už v krku. ,,Seděl tu celý týden nad tvou postelý, a brečel ať se probereš." Když to takhle říkala, proč je tak divná? Proč se mi zdá, že mi uniká realita.
,,Ach" sikla jsem, děsně mně pichlo v hlavě a vynořili se mi všechny "vzpomínky". Proč si neumím vybavit jeho vůni? Dotek... něco cítim, ale není to reálné.
,,Co mi uniklo?" Zašeptala jsem.
,,Já... Lejko já nevím."
,,Co s ním je?" Zvýšila jsem hlas až se Vero strhla. ,,Proč ho tady nevidím při postely, stalo se něco?" Brečela jsem ani nevím jakou náhodou.
,,Klid Leo" řekla rázně a chytla mi ruku, pi mně přešel náhlý šok, jakobych chtěla něco rozbít ale její dotek mně uklidnil.
,,Proč mi neřekneš co se děje?"
,,Nevím, v jaké fázy kómy jsi byla, zda umíš rozdělit realitu od snu, ale Patrika znáš přes net" řekla a ve mně se prohoupali všechny pocity, co umí člověk snést. Jakoby do vás udřel blesk, ale nedost silný aby vás zabil. Hodiny psaní. Hodiny radosti, smutku. Čas věnovaný jemu.
,,Nematuruje s tebou?" Koktala jsem. Potřebovala jsem vodu. Pokroutila hlavou.
,,Je o rok starší ode mně a o dva od tebe. Bydlí jinde v jiném městě a už dávno pracuje. Kvůli tobě došel na týden." Šok.
,,Takže i to s účou je výmysl? Vše?" Ptala jsem se a ona koukala vážně.
,,Úča? S tou si rozumím, on ji zná, jen zaživa jste se ještě nepotkali." Další šok. Takže vše...byl výplod mé fantazie.
,,A...co dělal, když tu byl?"
,,Říkal ti příběhy. U některých jsem byla, některé byli osobní."
,,O nás?" Přikývla. ,,Tak já vnímala. Vše co mi říkal, jsem si uvědomovala. Byli to příběhy, které jsme si psali." Vero koukala. ,,Má holku?" Odzněla moje otázka a nastalo ticho.
,,Tady máš" vytáhla z kapsy můj mobil. Vzpomínam si ty hodiny psaní. Pozdní chození spát. Vše se mi vybavuje. ,,Je zapnutej."
Vzala jsem ho do rukou a skoumala. Zapla wifi. Můj mobil se rázem proměnil v robertka xD. Začal šíleně vibrovat, přicházeli mi správy, upozornění, přáníčka a já se tři minuty nemohla dostat k správám, dokud mi nenaběhli všechny. Mně ale zajímala jen jediná chatovací hlavička. Paťo. Dostala jsem od něho celkem 130 sprav, 34 sms a zmeškané hovory asi 109. Ukázali se mi slzy na krajíčku a já četla ty řádky, které mi patřili. Správy které jsem mohla vidět jen já a kdyby jsem umřela, zůstaly by zapečetěny tady. Nikdy nepřečtené, nikdy neviděné, nikdy neprocítěné...
,,Zavolej mu." Řekla mi tiše Vero a sedla si. Třásly se mi ruce.
,,Slyšela jsem ho už někdy?" Koukla jsem jak zavrtěla hlavou.
,,Prvníkrát s ním budeš volat."
,,Jako přijít o panenstvý...já se bojím" svírala jsem tu elektronickou krabičku a vyhledala jeho číslo, což bylo moc lehké. Zvonila jsem. Klepala jsem prsty o polřtář, až jsem se dočkala.
,,Miluju tě" ozval se jeho hlas a já skoro shodila mobil. ,,Vždy jsem tě miloval a já já vím že jsme si prošli i tím zlým, ale já potřebuju abys byla se mnou. O týden tě čekám na nádraží, mluvil jsem s tvými rodiči.. ehm Lejko...jsi tam?"
,,J-jo jsem tu. Páni, s tátou si promluvit. Dobře, dobře, budu tam. M-miluju tě" přešlo po mně chvění. Rozbušilo se mi srdce ještě víc.
,,Odpočiň si ještě, pak si popíšem" rozloučili jsme se a složili. Vero na mně koukala, co jak co se stalo.
,,Miluje mně" zářila jsem štěstím.
