,,Lejko" slyšela jsem matný hlas ,,Jsi už tu? Lejko, prosím" někdo vzlykal. Otevřela jsem oči.
,,Paťo" sikla jsem a pichlo mně v krku.
,,Díkybohu" objal mně.
,,Co se to...stalo" rozhlížela jsem se.
,,Omdlela jsi když jsme byli venku." Vysvětlil.
,,Aha," pohladila jsem ho jemně po vlasech ,,neboj, stáva se mi to dost často. Ale teď jak vidím.."
,,Neber to na lehkou váhu. Když mě takhle vyděsíš furt."
,,Děkuju, žes mně dovedl domů a ne pod lékařský dozor" usmála jsem se.
,,Váhal jsem."
,,Nikdy neváhej, nic mi není. Kdyby mi bylo, myslím že bych už nežila." Zasmála jsem se. Vážně mně kousek zaskočilo, že teď tak dlouho trvalo než jsem se probudila. Jindy to bývalo jen zahmlení před očima, nebo ozvěna v uších, jako má začáteční kuřák stavy.
,,Tiško, už je to v pořádku všechno" dal mi polibek na čelo, zvedl paplon a přitisl ke mně. ,,Miluju tě" šepl mi čímř mně sklidnil a usnuli jsme v náručí.
Na další den by mi bylo líp, tak jsme se vybrali ven do města. Chtěla jsem mu koupit něco na Vánoce, ale nenapadalo mně vůbec nic. K tomu už BYLI Vánoce, byl Štědrý den a já nevěděla co mu mám dát. Kdyby tady byli mije kámošky, řekli by,
Že nejlepší darek je moje tělo. Typyčtí prodávači bíleho masa :D
Jsem mu koupila napokon playbor balíček, zatím co on někam odběhl. Jsme se potkali na půlcestě a nepřestával se usmívat. Vzal mi ručku a šli jsme domů.
,,Co se tak usmíváš, lásko" zeltala jsem se a cupitala vedle něho mími malinkými nožkami.
,,Nech se překvapit, tohls budou tvoja naše první a nejhezčí Vánoce" ukázal zoubky. Zapířila jsem se.
,,Otoč se" ukázal prsty a zavázal mi oči, když jsme stáli před jeho bytem. Vzal mi ruku a dovedl dovnitř. Dal mi dole stuhu a já stuhla, když jsem si založila ruce na pusu. Zhíkla jsem a z očí se mi vadrály slzy. Kolem mně byli rúže a balónky a jeden méďa veliký stál při kuchyni. Kabelka kde jsem schovavala jeho dárek mi skoro spadl na zem. Ale zas jsem považovala za málo, že jsem mu koupila jen tohle, když on kvůly mně vykoupil možná květinářství. Zrazu mně chytil za pas a políbil na hlavu.
,,Krásné první Vánoce. Nebréč" usmál se a já se kolem něj vrhla a začala bezeslova líbat. Ta jeho sladká chuť, vůně.
,,Chtěl jsem splnit další kapitolu příběhu, který jsem ti vyprávěl. Společná večeře" přitisl si mně na hruď.
,,Mám ráda jídlo" zamumlala jsem a on se zasmál se mnou.
,,Jo to vím. Tvoje druhá láska co" ukazoval zoubky a já ho ještě líbla. Krásně padlo takhle kousek zastavit čas. Vychutnávat to, že jsme si svý. A nikdo mi ho neukradne. Přeju vám to zažít. Vzal mně za ručku a odnesl za stůl, kde byli taky květy a jídlo bylo cítit teplé. Smažený sýr, hranolky. Vyměnili jsme si dost vtipných poznámek, chytal mně přes stůl za ruce a nepřestával se usmívat. Pak mi pomohl vstát a odnesl do pokoje... a co se tam dělo nám může každý závidět...
