Ztracené tajemství assassínů

Celodenní život v táboře

Jmenuji se Anna Blakeová a žiji v táboře pro mladistvé. Je to místo, kde vás šoupnou v pěti letech od vašich vychovatelů až do doby než se stanete plnoletými. Během našeho pobytu zde chodíme do školy, kde se učíme o naší historii, o biologii snad všeho co dýchá, o bojových dovednostech a dalších věcích, které jsou podle dospělých důležité. Po škole nás často čekávají různé testy. Psychické, pohybové, dovednostní. Jednou za půl roku nás čeká jeden velký test. Podle výsledků testů nám rozdělují předměty ve škole. Poté co dosáhneme plnoletosti, odvezou nás ven za hranice tábora, abychom se připojili k ostatním dospělím. Podle daných předmětů a našich výsledků testů nám přidělí dané povolání. Uklízeči, učitelé v táborech pro mladistvé, vláda, vědci a další povolání.

Mě je teprve patnáct a na připojení do společnosti mezi dospělé mám ještě hodně času, i když se občas stane, že některé z dětí zmizí i před osmnáctým rokem, ale nikdo to neřeší. Je nás tu hodně, tak proč by se řešilo jedno ztracené dítě?

Byla jsem zvědavá, jak vypadá svět, ve kterém žijí dospělí. Občas se člověk dostane za plot, který ohraničuje náš tábor, ale jen proto, aby pracoval na poli. Každý den ráno nám přidělí práci, kde budeme pomáhat. Vaření v jídelně, práce na poli, pomoc v knihovně. Někdy se stane, že nám žádnou práci nepřidělí a máme celý den kromě školy jen pro sebe.

Další ráno v tomhle vězení. Musíme tu dodržovat určitá pravidla a ty mě dusí. Nemáme tu skoro žádnou volnost. Na pořádek tu dohlížejí dospělí, kteří jsou naše ochranka. Za porušení pravidel dostanete trest. Já jsem jich dostala snad už pět a pokaždé to byla práce na poli, po které mě děsně boleli záda.

Škola mi dnes začínala v devět. Sedla jsem si na posteli a rozhlédla se po pokoji, který sdílím společně s dalšími čtyřmi dívkami. Jakmile sem přijedete přidělí vás do daného pokoje a podle pohlaví vás ubytují buď na chlapecké nebo dívčí koleji.Z našeho pokoje jsem byla nejstarší, ale vždycky tomu tak nebylo. Moje bývalé spolubydlící postupně dospívali a odešli mezi dospělé a já se potom stala starší sestrou pro moje nové spolubydlící.

Náš pokoj byl malý. Měli jsme tu dvě dvoupatrové postele a dva stoly. Každá jsme měli úzkou skříňku na svoje věci, většinou na oblečení, které je nám na naše narozeniny přiděleno.

Prohrábla jsem rukou vlasy a vstala z postele. Moje spolubydlící již byly ve škole. Ustlala jsem si postel a šla k oknu. Pozorovala jsem, jak po cestách chodí naši dozorci a moji vrstevníci. Náš pokoj byl v posledním patře budovy dívčí koleje. Šlo z něj vidět až za plot, ale ne až do měst, ve kterých žijí dospělí. Vůbec se mi nechtělo do školy, ale měla jsem jeden důvod, abych se tam těšila. Aspoň na chvíli nebudu jenom mezi holkami, ale i kluky. Můžeme se scházet podle libosti, ale nesmí to být na žádné z kolejí ani po večerce.

Otočila jsem se od okna a šla do naší malinké koupelny. Měli jsme zde jen umyvadlo se sprchou. Záchody byly společné na chodbě. Otočila jsem kohoutkem a z něj začala vytékat studená voda. Nabrala jsem ji do ruk a opláchla si obličej. Vzala jsem si svůj kartáček a umyla si zuby. Podívala jsem se do zrcadla nad umyvadlem. Dneska jsem kupodivu neměla vlasy tolik rozcuchané jako každé jiné ráno. Vzala jsem si z poličky u umyvadla svůj kartáč a učesala si vlasy do culíku. Jedno z dalších pravidel. Pokud má nějaká holka vlasy delší než po ramena musí je mít stažené do nějakého účesu. Nejčastěji se nosili jednoduché copy, culíky nebo drdol. Jednoduché a rychlé.

Z koupelny jsem přešla ke svojí skříňce a otevřela ji. Na poličkách jsem měla hezky složené oblečení. Další pravidlo. Udržovat pořádek ve své skříňce, mít ustlanou postel a pořádek v pokoji. Vytáhla jsem černé rifle, které byli už trochu ošoupané ani ta barva už nebyla pořádně černá, spíš vybledlá černá a k tomu bílý nátělník. Když se nám na některém oblečení vytvořila díra, museli jsme si ji sami zašít. Většina mích věcí byla víckrát zašitá. Obula jsem si černé boty na zavazování. Každý má svůj styl. Podívala jsem se do skříňky mojí nejmladší spolubydlící, která se jmenovala Lisa. Její oblečení bylo zmuchlované. Měla jsem ještě trochu času, a tak jsem jí ho přeskládala, aby nedostala trest. Během naší nepřítomnosti nám kontrolují pokoje a pořádek v nich. Nejstarší z pokoje musí dohlížet, aby její spolubydlící dodržovali pravidla. Jakmile jsem přeskládala Lisino oblečení podívala jsem se po pokoji, jestli je tu ještě něco potřeba uklidit či upravit, aby náš pokoj prošel kontrolou.