Ztracené tajemství assassínů

Můj nový život

Probralo mě klepání na dveře."Vstávat je čas snídaně." Netušila jsem, kdo to může být. Pomalu jsem otevřela oči a posadila se na posteli. Prohrábla jsem si rukou vlasy. Přišlo mi to tu stejné, jak v táboře. Když je čas snídaně musíš vstát. Z včerejší noci jsem si pamatovala všechno a byla jsem ráda, když jsem se probudila ve své posteli ve stejném oblečení, které jsem na sobě měla včera v noci. Jack mě sem musel přenést, když jsem usnula. Přišla jsem si jako malé dítě, o které se musí starat.

Vstala jsem z postele a pořádně jsem se protáhla. Postel sice byla měkká, ale měla jsem ztuhlé svaly. Uviděla jsem na stole ležet hromádku oblečení. Přešla jsem ke stolu a zjistila, že už můžu normálně chodit a nekulhat.

Na věcech byl položený nažloutlý papír. Obleč si to a běž se nasnídat do jídelny. Jack. Netušila jsem proč si mám obléct co mi řekne. Prohlédla jsem si oblečení, které mi nejspíš Jack vybral. Černé sportovní tričko a tepláky. Položila jsem věci zpátky na stůl. Neměla jsem v nejmenším plánu si věci obléct, ale na snídani jsem jít musela. Nejdřív si, ale musím upravit vlasy.

Postavila jsem se před zrcadlo v koupelně. Rozčesala jsem si vlasy a uvažovala, jestli si je mám stáhnout do culíku nebo copu. V táboře jsem museli mít vlasy stažené, ale milovala jsem pocit, když jsem je měla rozpuštěné. Připadala jsem si pak aspoň trochu volná. Vzala jsem si do ruky gumičku a chystala si vlasy stáhnout, když mi došlo, že nejsem v táboře. Navíc jsem včera viděla nějaké dívky s rozpuštěnými vlasy. Podívala jsem se do zrcadla. Můj život se změnil a tohle byla šance na nový začátek a já se jí rozhodla využít. Natáhla jsem si pro jistotu gumičku na ruku, kdybych si vlasy nakonec musela stáhnout a pak přešla ke skříni. Vyměnila jsem si vínový nátělník za tmavě zelený a vyšla z pokoje do jídelny na snídani.

Cestou jsem nikoho nepotkala. Podívala jsem se na ruky, abych zjistila, zda je tetování pryč a taky bylo. Zhluboka jsem si oddechla. Z jídelny byl slyšet ruch a hlasy. U dveří jsem se zastavila a rozhlédla se po jídelně. Dnes se na mě nikdo nedíval a já za to byla ráda. Uviděla jsem u levé stěny pás stolů, na kterých bylo nádobí s jídlem. Kolem mě prošla nějaká holka a zamířila přímo ke stolům, kde si vzala talíř a nabrala si na něj jídlo.

Lidé se na mě začali otáčet a já si uvědomila, že stále stojím mezi dveřmi. Pořádně jsem se nadechla a zamířila si ke stolům pro jídlo. Vzala jsem do ruky talíř a prohlížela si tácy s jídlem. Byl tu takový výběr. V táboře bych nejspíš dostala jen rohlík se sýrem, ale tady jsem si moha vybrat. Vzala jsem si chleba, na který jsem si natřela máslo a přemýšlela, co k tomu. Mé oči zamířily k několika druhům šunky.

„Být tebou vybral bych si tu kuřecí, dokud sem nedorazí i ostatní a nesní ji. Je nejlepší a ten kdo přijde pozdě má smůlu."Jacobův hlas mě vyvedl z přemýšlení a sám si vzal šunku. Opakovala jsem jeho gesto."Jak jsi se vůbec vyspala?"

„Dobře a co ty s tou nohou? Neměl jsi večer bolesti?"S Jacobem jsme šli vedle sebe ke stolu, u kterého jsem viděla sedět Rebeku s nějakým přístrojem v ruce. No přesněji Jacob spíš kulhal, ale na tváři měl úsměv.

„Jsem v pohodě." Docela jsem si ulevila. Přece jen schytal kulku, když mě zachránili před Rodym a jeho kumpány a já jim to nijak neulehčovala.

„Promiň za to, jak jsem se chovala v tom lese. Byla jsem v šoku a hodně se toho stalo. Kdybych tam nevyváděla, jak magor, tak by jsi teď mohl normálně chodit."Stále jsem se cítila prvinile.

„Hele v klidu, jasný. Nemáš se za co omlouvat. Rody je pěkný hajzl, takže se ani nedivím, že jsi byla úplně mimo a vidět, jak někoho zastřelí to taky není lehký, ale ty sis vedla docela dobře. Někdo jiný by se z toho mohl pozvracet." Jacob si sednul na druhou stranu stolu a pustil se do jídla. Zůstala jsem tam stát. Jak mohl vědět, že se jeden z mích únosců jmenoval Rody. Nikomu jsem to neřekla."Tak sedej, já nekoušu."Posadila jsem se zmateně vedle Rebeky.