Ztracené tajemství assassínů

Miluji tě

Od toho výbuchu nikdo z nás ani nepromluvil. Jack nás stále vedl lesem a vyhýbal se všem otevřeným prostorům. Párkrát jsme nad stromy zahlédly vrtulníky, které se zřejmě snažili najít přeživší, a tak jsme se pokaždé někam schovali a čekali, dokud neproletí. To ticho mezi námi mi bylo nepříjemný, ale pokaždé když jsem chtěla něco říct jsem si to raději rozmyslela. Tahle naše výprava někam do neznáma byla plná nepříjemné atmosféry, která by se dala krájet.

Až na malé přestávky jsme stále šli, dokud se obloha nezačala zatemňovat a Jack se konečně rozhodl k utáboření. Každý donesl několik větví dřeva a z kamenů jsme vytvořili ohniště. Sedli jsme se okolo ohně, který Rebeka rozdělala a vytáhli si z batohů něco k jídlu. Jedli jsme až v nepříjemném tichu a všichni až na Jacka se mi vyhýbali pohledy.

„Omlouvám se," vydala jsem ze sebe a rozhlédla se okolo ohniště. Jedním slovem jsem na sebe upoutala veškerou pozornost.

„To bys měla," odpověděla mi zhnuseně Lisa a vraždila mě pohledem.

„Liso!" napomenul ji Jack.

„Co je, vždyť je to pravda. Od doby co jste ji ty a Jackob přivedli do Útočiště se tohle všechno děje. Nenapadlo vás, že může být jedna ze společnosti a pracovat pro ně. Možná kdybychom ji vydali společnosti nechali by nás být. Mě už tohle nebaví." Ona ví, jak mi to dat pořádně sežrat. Jenže já už toho mám taky dost. Chápu, že na tom co se děje část viny, ale já do společnosti nepatřím.

„Myslíš si, že já jsem o tohle stála! Nechci být jako lovná zvěř, která jen čeká až ji chytí! Mě to už taky nebaví, obzvlášť když to všechno házíš na mě!" vrátila jsem jí to.

„Ale no tak holky klidněte se," napomenul nás Jackob. S Lisou jsme vedli oční válku, kterou vyhrála. Když mě tu nechce, tak já se o to být tu s ní nežádala. Popadla jsem svůj batoh a zamířila pryč od ohniště. Na tohle už vážně nemám. Celý můj život a všechno co jsem znala se mi ničí přímo před očima.

„Anno," ozval se za mnou Jackův hlas. Ne tentokrát mě ani on nepřesvědčí.

„No tak Anno, počkej." Kolem zápěstí se mi omotala jeho ruka a otočil si mě k sobě. Naše oči se spojily a já už nebyla schopná cokoliv namítnout. "Nevšímej si jí. Jen je trochu rozladěná jako každý z nás." On se za ni přimlouvá.

„A já snad nemám nervy na pochodu? Jacku mi už tohle všechno taky vadí, ale nedávám to nikomu za vinu," vyprskla jsem na něj a prohrábla si rukou vlasy. Jack si mě k sobě přitáhl a uvěznil mě v příjemném objetí. Zabořila jsem hlavu do jeho hrudi a nechala se hladit po zádech.

„Potřebujeme se všichni někam schovat a uvolnit se," zašeptal mi Jack do vlasů. Jo něco na uvolnění by bodlo.

„A tam nás vedeš?" zeptala jsem se ho a nadzvedla hlavu. Jack se na mě usmál a dal mi pusu na čelo.

„Nech se překvapit," zašeptal a s rukou kolem mých ramen mě vedl zpátky k ohništi za ostatními. Lisa dělala jakoby se mezi námi nic nestalo a já s jejím přístupem jen souhlasila. Jestli spolu máme vydržet, tak se musíme už konečně přestat neustále hádat. Opřela jsem se o Jacka a zavřela oči. Zajímalo by mě kam nás Jack vede, ale když někomu nechce něco říct, tak to neudělá, proto jsem se rozhodla pro jiný způsob, jak to zjistit.

Nechala jsem svoje myšlenky plynout a snažila se najít odpověď na svou otázku u Jacka v mysli. Myslela jsem jen na tu otázku, dokud se mi před očima neobjevilo jezero u lesa. Bylo to nádherné místo. Ve vodě plavali dva kluci a stříkali po sobě vodu. Byl na ně krásný pohled.