Čarodějnice byly od prvopočátku utiskovány, utlačovány a postupně zabíjeny. Lidé mají v sobě zakódovanou velice špatnou vlastnost a to je závist. Díky ní, nás čarodějnice zabijí. Závidí nám naše schopnosti a dovednosti, přímo je rozčiluje to ze víme to co oni neví a ani si to neuvědomují. Štve je ze máme proste o kolečko víc a oni s tim nic nezmůžou. Jsou tak závistiví a chamtiví, že nás všechny po celá ta léta surově vraždí a jako důvod uvádějí, to ze jsme prý zlé, prašivé čarodějnice. Že pojídáme děti a však to dál znáte.
Dobře, uznávám že jsme také udělaly pár chyb. Pár krutých věcí jsme taky provedly, ale oni snad ne? Také mají pěknou škálu krutých a surových činů. Kdyby se to všechno sečetlo, tak my čarodějnice jsme na tom ješte podstatně lépe nez normální lidé. A přesto jsme my ty špatné, zlé a kruté. Taková nespravedlnost. A největší ironie na tom je ta, že my jsme také lidé. Přesněji jsme ženy, holky a dívky které se narodí se zvláštní intuicí a výjimečným vnímáním a především zvláštním nadáním.
Taková jedna čtvrtina žen na zemi, jsou čarodějnice. Na světe jsou dvě skupiny čarodějnic. První skupina si uvědomuje to že jsou čarodějnice a že mají zvláštní schopnosti a tak je využívají a zdokonalují se v nich. A ta druhá skupina o tom neví a svoje nadání promrhává. To je špatně, mělo by se to změnit. Už bylo dost utlačování, schovávání a toho žít v utajení. Proto jsem se rozhodla otevřít akademii pro čarodějky. Akademie bude náš azyl, kde se budeme moct zdokonalovat v našich schopnostech.
Dveře do akademie jsou otevřené. Před akademií stojí zástupy mladých dívek, které čekají na mě. Mám za úkol rozpoznat dívky s talentem, no vlastně čarodějnice.
Za dveřmi stojí dívky které si myslí že na to mají, ty které si myslí že mají schopnosti čarodějnice. No mám před sebou kus práce důkladného, pečlivého rozřazování. Naštěstí mám k ruce mé dvě pomocnice.
Velice inteligentní a z nitra duše přísnou blondýnku s vražedným pohledem. Její styl je na úrovni. Černá rozevlátá blůzka, černé volné kraťasy, jehlové podpatky a decentní zlaté doplňky. Její oči jsou sice modré a jemné ale jakmile se na vás podívají, rozbuší se vám srdce hrůzou a uskostí. Vlasy jsou blond a krátce po ramena. Uz jenom to její jméno zní nemilosrdně a krutě. Rita.
Druhá moje pomocnice je Diana. To je mírná, hodná a laskavá duše. Je ale nepřehlédnutelná. Její styl oblékání je na mě poněkud výrazný a moc barevný. Její oranžové šaty se nedají přehlédnout a to ani nemluvím o jejích výrazných zelených očích a hnědých kudrnatých vlasech po ramena.
Asi se ptáte, kdo jsem já. Já jsem Ráchel, hlavní čarodějka a momentálně ředitelka akademie. Vím že, ze mě jde strach a vůbec mi to nevadí. Jestli vás to zajímá, tak mám dlouhé černé havraní vlasy a modré oči. Moje pleť je sněhově bílá a na sluníčku se třpytí. Můj vkus je možná poněkud fádní ale trvám si na svém. Černé plášťové šaty až na zem. Mají volně široké zvonové rukávy. Rudá červená rťenka je třešničkou na dortu.
To už by bylo dost o mně, když za dveřmi stojí zástupy dívek z celého světa, které přijely sem do Londýna aby zkusily jestli mají na to se učit čarodějnictví. Tak jdeme na to.
