No konecne jsme se dočkaly toho rána. Hned jsme byly vzhůru a ne jako normálně že ještě tak hodinu ležíme v posteli. No a ted nastalo to velké připravování. Mám tím na mysli velké líčení, hledání toho nejhezčího oblečení a to je fakt že to bylo hodně těžké nemáme totiž už co na sebe. Musíme si tam pořádně nakoupit. Nastalo česání vlasů. Když to uzavřu, tak Jenifer má rozpuštěné rovné vlasy a rovně ofinku pak je nalíčena a má výraznou řasenku. Na sobě má džíny a černé delší tryčko upnuté na tělo a na tom dlouhej volnej černej svetr, boty má lodičky a černé, působí tak nějak drsně. No a já mám natočené svoje vlasy a hodně výrazné oči s černýma linkama. Na sobě mám modré džíny které jsou roztržené na kolenou a ohrnuté na konci. Pak na sobě mám bílou croptopovou mikču a bílé conversky.
Teď když už jsme hotové tak se jenom musíme proplížit ven, aby jsme nikoho neprobudily. Fakt nestojím o to aby nás nekdo zdržoval otázkama jako třeba, kam jdete tak brzo? a tak podobně. Teď jen už po schodišti se proplížit a ven. Právě jsme sešly potichu po schodišti a v tu chvíli se pred ty obrovské dveře postavila paní Ráchel. Zastavila se nám v tu chvíli srdce.
R: Kam jdete děvčata?
C: Jedeme si nakoupit madam.
R: Dobrá, jděte teda, dam si na vás pozor.
C: Nashledanou.
No konečně už jsme pryč a na cestě do civilizace. Půjdeme sice asi hodinu na vlakovou zastávku ale snad to za to bude stát. Právě jsme nasedly do vlakového vagonu a obě natěšené a nadšené že po dvou měsících uvidíme civilizaci. Musim říct že ve vlaku je celkem nuda. Asi půl hodiny jsme si povídaly a další půl hodinu poslouchaly písničky a koukaly z okna. Tu další hodinu jsme se nehorázně nudily. No dobře nebyla to hodina ale asi tak půl hodiny, ale bylo to opravdu dlouhý. Nehorázně. Celou tu dobu jsme se přejídaly a to držíme dietu. Všichni nám říkají že nejsme normální, že jsme až dost hubené a že už to prej skoro hraničí s anorexií. Blbost. Co je špatného na tom že si chceme udržovat postavu a vypadat dobře? Já fakt nevim. Mezi desátou a jedenáctou jsme dorazily do Londýna.
Hned jako první jsme vlezly do metra a jely do centra. První co jsme viděly byl starbucks. Jak jinak. Musely jsme si koupit kafe. Vzaly si ho do ruky a vyrazily hledat cíčka.
"Jenifer koukej na to! Pojď támhle k té Ťamance!
To je rasistický jak svině kámo.
Ona to nějak zvládne.
Přiřítily jsme se k tomu malinké stánku, se záchvatama smíchu. Ta číňanka na nás s vykulenýma očima koukala. Fakt radši nechci vědět co si myslela. Pak jsme se hlubokým dýcháním uklidnily,ale jenom na chviličku.
"Jenifer. Kde je ta paní? Já ji nevidím. Je tak malá že za tím oknem není vidět."
Pak jsme si každá koupila, dvoje P&S, troje L&Mka, jedny Camilky, troje Máčka a jedny Sobranie. No vykoupily jsme skoro celou tu boudičku. Ta pani nebyla sice moc příjemná ale hlavně že je máme. Spokojeně jsme s tou slušnou zásobičkou odešly. No a teď co? Na to jít do klubu bylo ještě brzo. Pak jsme si vzpomněly že vlastně chceme jít nakupovat. Zvedly jsme se z té silnice na které jsme seděly a šly do nějakého malého parčíku, s pár lavičkama. Všechny byly volné, ale né, my si musíme sednout na zem. Zapálily si cígo a spokojeně seděly na zemi a popíjely to kafe. Dokouřily to jedno a hned po tom druhý a pak jsme měly lepší náladu. Konečně, fakt nám to chybělo.
Fakt úžasnej pocit toulat se s kamaradkou po Londýně a užívat si nakupování. První jsem šly do H&M, tam si každá nakoupila nějaký svetry, ty dlouhý pod zadek, co na sebe jen tak jednoduše hodíte když pospícháte a nemáte čas na žádný zdržování, s těma starejma svetrama co musíte přetahovat přes hlavu a jeste ke všemu vám to zničí účes a vypadáte příšerně. Tyhle co jsme si nakoupily jsou úžasný, hezký, mírně pod zadek, rozevláté a klasicky černé nebo tmavě modré nebo jeste bordó. To je taková ta vínová barva. Každá jsme si koupila dva. Pak samozdřejmě zásoba ponožek. Kde jinde sehnat dobré kotníčkové ponožky a nejlépe černé. Máme celkem hendikep v tom, že chodíme na akademii. Musíme se oblékat slušně, společensky, nevýrazně a vážně. Naštěstí to není tak hrozné, máme ten styl celkem rády. Dálší věc kterou jsme tam nemohly nechat. Sukně. Mám na mysli ty sukně, které se nosí vysoko a jsou těsně pod zadek. Samozdřejmě černé, jak jinak. Další věc, každá jsme si koupila černý delší kabát. Pro info, máme ten stejnej. Jenifer je z něj úplně nadšená. Já bych si nejradši koupila bundu ale Mám smůlu, nemohla bych ji na akademii nosit. Pak přišla na řadu hromada tryček. Crop-topy, krajky, dlouhé, tilka, prostě všechno možný ale hlavně černé Šaty. No, sehnaly jsme tady každá. Proběhly jsme snad všechny obchody. Jenifer sehnala třeba jedny černé na tělo, těsně pod zadek a na zádech krajkované. Druhé tmavě šedivé, po kolena a volně rozevláté. Já sehnala, černé, úzké, rovně až na zem. Ty další jsou černé pod zadek, rozevláté. Jako poslední jsme si koupily pižama. Černé kratasky, vínové tryčko nebo černé. Ještě jsme tam nakoupily plno blbostí jako, sluneční brýle, gumičky do vlasů, šperky a další drobnosti.
Následně jsme navštívily jeste spoustu dalších obcodů. Hodně jsme nakupovaly a všude možně. Všechno jsme prolezly. Jako poslední jsme navštívily Victorias Secret. Tam jsme rozhodně nešetřily a nakoupily hromadu sexy spodního prádla a pak roztomilé pižamka.
Musim říct, že jsme toho nakoupily fakt dost. Každá jsme si nesla tašku, narvanou nové kosmetiky a ta taška byla mimochodem pěkně těžká a k tomu jsme nesly ještě miliardu jiných tašek s oblečením. Odumíraly nám ruce. Řekly jsme si, že se jdeme ubytovat do nějakého hotelu, když tu stejně asi přespíme a budeme se vracet až další den. Už jsme toho nakupování hlavně měly dost. Odemkla jsem iPhone abych se koukla, kde se ubytujeme, ale úplně jsem zapomněla že jsem si vyplejtvala všechen internet. Na akademii mame wifi totiž jenom v té blbé knihovně. Přemýšlely jsme kam půjdeme. Jídlo už jsme měly, kafe taky, tak mě napadlo že zajdeme do čajovny. Vydaly jsme se rovně a po pár metrech jsme narazily na čajovnu. Měly jsme celkem štěstí. Když jsme otevřely dveře, sešly jsme po schodišti dolu a pozdravily dredatého chlápka. Zahly za roh a sedly si na gauč. U dredatého chlápka jsme si koupily mátovou vodnici a čaj s třešnovou příchutí. Naproti nám seděli nějaký boys. Vypadali celkem dobře, teda aspoň myslim. Byla celkem tma, tak nevim. Každopádně k nám jeden z nich přišel a zeptal se nás jestli jim nedáme náš Facebook. Řekly jsme si proč ne a řekly jsme jim naše jména. Pak nám přinesl dredatej chlápek tu vodnici a my tam byly tři hodiny. Našly jsme na internetu ten hotel, kterej byl nejblíže.
