Dneska po škole představím Olíka Jeni. Se na to celkem těším. Bude sranda. Jeni se těší také.
Jeni už zvonilo. Tak poběž, máme sraz s Olíkem.
Nojo furt. On počká ne...
Nerada nechávám čekat lidi, narozdíl od tebe.
Nooo jasnačka, ty to vůbec taky neděláš.
Jdeme lesem který je tak zvláštní. Je v něm taková jiná energie. Děsivá a zároveň krásná. Ta vůně lesa. Překrásně to klidní mozek. Cestou si zbírám do tašky lesní kůru a jehličky. Bude z nich úžasný čaj. No a v tu chvíli, koho to vidím? No, přece Olíka. Nadešlo vřelé obejmutí a následné představení s Jeni. Seděli jsme a povídali si a smáli se. K večeru jsme se vrátily na pokoj.
Jeni máš hlad?
No trochu.
Udělám nám salát.
Děkuji.
Tak co si myslíš o Olíkovi?
Jo, je fajn, je s ním sranda.
Že jo? Já ti to říkala.
Druhý den po škole jsem šla s Olíkem sama ven. Šli jsme spolu lesem tak dlouho až jsme narazili na palouček. Tam jsme si lehli na záda a koukali na hvězdy. On se mě zeptal na Matyho. Jak to přesně bylo. Já jsem mu to začala vyprávět. Vzhledem k tomu že je to čerstvá záležitost tak to asi nebyl zrovna nejlepší nápad. Rozbrečela jsem se. Nemohla jsem ty slzy zadržet. Vzpomněla jsem si na to jak se ke mně choval, jako k hadru. Olíkem mě začal uklidňovat. Říkal ať přestanu plakat, že ho to hrozně bolí když vidí jak se trápím. Byl semnou az do půlnoci venku. Az pak šel tu dlouho cestu lesem sám domů. Sama úplně mu vidím na očích že si slibuje neco víc než jen čisté přátelství. Je mi ho líto, je to hrozně fajn kluk ale ja momentálně nejsem připravená na další vztah.
Do konce týdne jsme se s Olíkem viděli každý den. Na pátek jsme byli dohodnutí, že půjdeme ven i s Jeni a také, že pojedeme do Londýna všichni a i s Olgou.
V pátek jsme navštívili Čajku a byla to jako vždy strašná prdel. Zase jsme se smáli obchodu Cabaret a tak dále. V metru seděli vedle nějakýho klučiny s kolobrndou, kterej nám vášnivě vyprávěl o tom jak jeho kamarád nestihl nastoupit. A tak mu ujel.
Nastala neděle a já neměla telefon. Zaseknul se mi. Řekla jsem Jeni ať napíše Olíkovi v kolik se sejdem. Dohodla s ním, že půjdeme ven na vyhlídku. Vzaly jsme si sebou cafíčko, sušenky a ciga a šly.
Dalších asi čtrnáct dní jsem s Olíkem nebyla ani jednou sama. Nešlo to. Nemohla jsem mu napsat neměla jsem mobil a hlavně si furt psal s Jeni. Stalo se to takhle.
Jeni mu tenkrát večer začala psát, protože se nudila. Psali si spolu pak každej den a začali si rozumět. Olík začal asi uvažovat nad Jeni, že by mohlo být něco víc. I když jsem s nim třeba byla Minutku sama, když Jeni odešla tak se na ni v kuse vyptával. Po dvou týdnech to bylo už tak že jsem si připadala jako ta třetí, ten Křen mezi nima. Byla jsem nepodstatná. Následně to bylo tak že už mi Jeni i tajila a neříkala, že jde s Olíkem ven.
Po nějaké době jsem na to přišla. Chvíli jsem trpěla to jak mi lže do očí ale pak už můj pohár trpělivosti přetekl. Strašně jsme se s Jeni pohádaly a Olíkovi jsem napsala zprávu o tom jak to vše bylo a můj pohled na to. Jelikož byl do Jeni tak zakoukaný, tak byl bezhlavě na její straně. Takže mi začal psát jaká jsem kráva a ať mu uz nikdy nepíšu a že mě už nikdy nechce vidět a ať ho nechám být. Chvíli jsem mu psala ať si to řekneme do očí ale nic.
V tu chvíli jsem neměla nikoho.
