Neměla jsem nikoho. V hlavě se mi hnalo jenom to, že se nesmím vzdát té Olíkovo party.
Ti kluci tam byli jedinou mojí oporou. A to fakt né moc dobrou. Chvílema se mi zdálo zě mě mají rádi a chvílema, že mě nesnášejí. Nevěděla jsem co si mám myslet. Byla jsem tak zmatená.
Jediné co jsem věděla bylo to, že teď jsem na tom černo černém dně. Bez přátel, bez rodiny okolo sebe, bez cíle, bez podpory, bez jakékoli lásky, bez naděje. V srdci byla díra. Neměl ji kdo zaplnit. Věděla jsem že o Olíka jsem definitivně přišla a to tak, že mi ho ukradla nejlepší kamarádka. A tu teď také nemám.
Měla jsem jen ty kluky. No vlastně kluky, kteří každý den vysedávali na dětském hřišti uprostřed lesa a hulili tam trávu. Jeli bongy a brka. Neměla jsem nikoho a tak jsem se přidala k nim a to ze dvou důvodu. První byl ten že jsem byla úplně na dně a bez přátel, bez cíle.
A ten druhý byl ten, jsem měla jenom je a potřebovala se mezi ně začlenit.
Scházela jsem se s nima každý den, nikoho jiného jsem neměla. Takhle probíhal asi celý měsíc a to že to byl velmi náročný měsíc s Jeni jsem nepromluvila ani slova za tu dobu. Přestěhovala se totiž na jiný pokoj.
Po těch dvou měsících jsem si uvědomila že mi opravdu moc chybí. A ona si to uvědomila nejspíš také, protože mi napsala jestli se sejdem. Napsala jsem ji, že ano a že si promluvíme a objasníme si to.
Sešly jsme se na našem oblíbeném balvanu a spustily. Nakonec jsme každá uznala svou chybu a omluvily jsme se sobě za ně. A vše mezi náma bylo v pořádku. Sice o Olíka jsem navždy přišla ale aspoň, že Jeni byla zpět. Kdyby lidi byli takhle moudrými a po hádce si vše v klidu objasnili, tak vše může dopadnout jinak.
No a tak Jeni byla zase zpět a plus jsem trávila čas s tou partou. Nehodlala jsem se jich vzdát. Vím, že mě moc nemusí ale nevzdám se jich.
A vím, že právě tahle parta mi změní život.
V téhle partě je kluk a jmenuje se Dorián.
Říkám mu Dori. Nevím proč ale mám ho moc ráda a takovou láskou kterou neumím popsat. Už od prvního okamžiku co jsem ho zahlédla co jsem zahlédla jeho úžasný úsměv. Jako jediný když jde do tuhého se mně zastane ale zase právě on mi nejvíce ubližuje. Je jako moje slunce. Svítí mi do života, přináší radost, dává teplo mému srdíčku a dává život. Ale čím blíž k němu jsem tím víc to pálí.
O PŮL ROKU POZDĚJI
Momentálně jsem v parku s moji partou "felákama" . Dost se toho zmněnilo. Už já ani Jeni nejsme tak naivní jako dřív. Jsou z nás prostě a jednoduše čičiny. Kluci mě už přijali a dost mě zmněnili a kupodivu k lepšímu. Přestala jsem hulit trávu. Oni ne i když jsem se je v tom snažila zabránit. No ale komu není rady tomu není pomoci. Každopádně s nima trávím čas i tak, protože je mám všechny moc ráda. S Dorim je to furt to samé. Ale jsme si bližší než dříve. Terorizování teď když jsem témněř jiná osoba přestalo. Puberta přešla no. Díkybohu. Ani se jim nedivím, že mě tenkrát moc nemuseli. Převychovali si mě a jsem jim za to moc vděčná. Možná si kde kdo mysli že zkusit trávu je neco hrozně špatného ale prave díky tomu, že jsem s tím přišla do kontaktu jsem si uvědomila sama za sebe, že je to vymejvárna mozků. Ale právě díky tomu jsem poznala nové lidi.
S Robin jsem se na obědě, už ani nevím kdy usmířila ale už nikdy to nebude jako dřív.
No a teď sedím s klukama na hřišti a oni hrají nějakou napodobeninu fotbalu. V klidu si sedím koukám na ně a v tu ránu mě Olík, který se mnou furt nemluví trefí míčem do hlavy. Docela dost velká rána. A Olík se jen koukne a nic.
Dori strčil do Olíka a říká mu:
Omluv se ji ne?
On se kouknul do země a zamumlal si pro sebe, promiň.
Dori: Jsi v pohodě? Dobrý Corneli?
Jo jsem Dekuju, dobrý.
Ale nic víc nebylo. Miluju jeho úsměv. Někdy večer snívám o tom jaké by to bylo v jeho náruči. To se ale nikdy nestane. Je jako můj bráška. Nemohla bych o něj přijít. Bojím se, že kdyby jsme spolu byli tak se pak něco pokazí a já o něj příjdu. Nemusím nutně s ním mít neco víc. Jsem nejšťastnější člověk na světe když, jenom můžu vidět jak je šťastnej a jak se směje, jsem ráda pokaždé, když ho vidím. Je moje sluníčko. Záleží mi na něm víc jak na sobě a to jsem nikdy předtím nezažila a necítila. Ale on nic z toho netuší a je to tak asi lepší.
