Stojím na velkém schodišti, uprostřed haly. Po mé levé ruce stojí Rita a po prave mé ruce stojí Diana. Dveře už jsou otevřené a my stojíme na schodech, tváří v tvář takovému davu dívek, mladých čarodějnic. Odkašlala jsem si, "ehm, ehm". Náhle nastalo hrobové ticho. "Dívky, vítám vás v akademii." "Teď vás čekají zkoušky.""běžte po schodišti nahoru."
Všechny stojí přede dveřmi mé kanceláře. Čekají na to než Diana zavolá jejich jméno a mohly do mé prostorné kanceláře s velkým psacím stolem uprostřed a pohovkou pod okenkcí,velkým béžovým kobercem,sametovými křesílky a mohutnými závěsy až na tmavou dřevěnou podlahu.
Diana stojí pred dveřmi a začíná vyvolávat. "Linda Pelegreen prosím" Linda vešla do kanceláře a hlasitě zopakovala své jméno. Začala jsem se ptát."proč si myslíš že jsi čarodějka? No, umím manipulovat s lidma a zadávat jim příkazy. Oni je následně slepě plní a poslouchají mě. Dokaž to." Linda si stoupla a zavřela oči. Otevřela je a podívala se na Ritu, pak vzala propisku a kousek papíru a napsala na nej příkaz. Položila papír na velký stůl. Znovu se obrátila, zavřela oči, otevřela je a začala pronikavě koukat na Ritu. Ta si následně lehla na podlahu. Popadla jsem rychle papír, položený na stole a otočila ho, abych si přečetla příkaz. Bylo tam napsáno, lehni si. Stoupla jsem si a řekla, "vítej Lindo v akademii pro čarodějnice." Hm, v duchu jsem si říkala, trošku arogantní, ale nadání má. Tmavě hnědé kudrnaté vlasy, hnědé oči, černé jednoduché šaty.
Následňe prošly kanceláří další tři dívky, které neuspěly. Jaká škoda."Carmen Morow, můžete jít do kanceláře." Taková vydešená dívenka a ten její zděšený výraz v očích, až mi jí bylo skoro líto. Ale jenom skoro. Ty její zelené oči a červeno hnědé kudrnaté dlouhé vlasy, působí tak zvláštně. Na sobě má štíhlé kokteilové šaty. "Krásný den slečno Carmen" v kanceláři bylo takové ticho. "Já jsem Ráchel. Carmen řekni mi , proč myslíš že máš výjimečné schopnosti? No, já jsem celkem normální dívka, která jenom umí věštit z karet. Dobře Carmen." Podala jsem jí tarotové karty a ona hned začala. Pak začala povídat něco o nové hlavní čarodějce a nových vedoucích akademie. "Nastane velká změna, nové hlavní čarodějnice, velký převrat. Carmen opravdu jseš si tím jistá? Ano jsem paní." Byla jsem zděšená, tohle jsem opravdu nečekala. Právě sem se dozvěděla že se blíží můj konec. No nic s tím neudělám, život jde dál. Znamená to, že budu muset vyhlásit boj o moje místo. Nebudu ale dělat ukvapené rozhodnutí počkám na znamení. No nic. "Carmen jste přijata na akademii"
"Slečna Porsha Qwins" Z téhle dívky jde mráz po zádech. Ty dlouhé blond vlasy, černý rozevlátý plášť. Červeno černé ghotické nadejchané šaty až na zem. Průhledné modré oči. "Pojďte dál. Jdeme k věci. Umím číst mysl. Třeba teď přemýšlíte nad tím zě se blíží váš konec. Teda je možnost že bych se mohla stát příští hlavou akademie? Ano, je to tak, má milá. Vítám tě v akademii."
Dál tady prošlo dalších dvacet dívek, z toho prošlo deset. "Další dívka, Roblin Kolinová" tahle dívka působí hodně nepřátelsky, ty její nakrátko ostříhané vlasy a hnědé oči, stejné barvy jako vlasy. Ty roztrhané černé šaty s provázkem svázané v pase. "Dobrý den madam. Krásný den, co ovládáš ty? Já mluvím s mrtvými." Dál pokračoval dlouhý a vážný rozhovor. Následně jsem ji přijala mezi nás.
"Olga Vornholf, můžete jít dále." Tak křehká a čistá dívka. Ty její vlnité blond vlasy az pod zadek a modré čisté oči a jemný výraz v tváři. Černé bílé úzké šaty na zem. Pleť bílá a čistá. "Vítám vás v akademii, řekněte mi co dokážete. Dobry den, dokážu ovlivnit budoucnost, když si něco moc přeji tak se to vyplní." Mluví hrozně potichu."například teď si přeji, aby tam ta lampa co stojí venku zhasla." Lampa doopravdy po chvilce zhasnula. "Slečno jste přijata"
"Slečno Darline Doolf můžete jít do kanceláře." Tahle dívka mi připomíná mě samou. Černé vlasy, výrazně modré oči a bílá pleť jak sníh a ty černé šaty. "Vítám vás. Předveďte mi, co dokážete." V tu chvíli začala v rukou shromažďovat svoji vnitřní energii a pak ji na mě poslala. Musím říct že to byla celkem slušná rána ale ona dokáže rozhodne víc. A ta kuráž co má. Ta se jen tak nevidí. "Darline vítejte v akademii."
"Pojďte dál slečno Cornelie Blood" Ona vypadá jako panenka ale cítím z ní velký potenciál a nemýlila jsem se. Ona vidí mrtvé a to je dost velké znamení. Musela jsem ji přijmout. No vzhled má rozhodně výrazný. Zrzavé vlasy v culíku a nadejchané roztomilé kratší šatičky, starorůžové barvy.
Dále mojí kanceláří prošlo asi třicet dívek a uspělo jedenáct z nich. Už mě to dost vyčerpává. Naštěstí to zachraňují moje pomocnice a pravidelná dávka kafe a mléka s piškotama. Už jenom poslední dívka. "Jenifer Vorgreen" Tato dívka se mi zdála celkem normální. Světle hnědé vlasy s ofinkou a šedivo zelené oči, černý plášť. "Vítám tě, čím pak jsi výjimečná ty? Já mluvím se zvířaty a ony mne poslouchají. Všichni si ze mě vždy dělali srandu, že jsem divná a že patřím do blázince, že jsem jiná. Vidíte tamhlety myšky? Bojí se vás. Nebojte se a pojďte pohladím vás." Myšky opravdu přišly a nechaly se pohladit. No upřímně nevím jestli je to dostačující důkaz že je jedna z nás ale dám ji šanci a uvidíme. "No dobře, vítej tedy u nás na akademii. Dekuji vám madam"
