Stojím na schodech v hale s mramorovou podlahou a všechny mladé nadané čarodějky stojí přede mnou. Koukají se na mě a nic si neříkají a tak je to správně. "Vítejte děvčata na akademii. Tady platí jen pár jednoduchých pravidel. To první zní, nezabiješ nikoho ze svých kolegyň a spolužaček. Druhé pravidlo, vyžaduji od každé z vás slušné chování. Třetí pravidlo, nebudete žádným způsobem ničit akademii. Čtvrté, očekávám pravidelné dostavení na hodinách. Páté, věrnost akademii. Doufám že je to jasné." Všechny jednohlasně. "Ano, madam."
"Děvčata teď se běžte ubytovat a za dvě hodiny vás čekám tady v hale, všechny. Začne vám výuka, máme nabitý program. Tak, můžete jít." Hned po tom, co sem to dořekla, v hale nastal hrozný šum a na mě až moc velký hluk. "Pšššt, uklidněte se děvčata" Pak už byl klid.
No dvě hodinky uběhly a můžeme začít. "Vítám vás zpět. Následujte mě. Nahoru po schodech a rovně po chodbě a do ateliéru. Sedněte si na křesla a pohovky. Kolegině vám přinesou jasmínový čaj. Tak, začneme tím, že každá z vás, je čarodějnice a máte tedy velkou zodpovědnost a sílu. Musíte být klidné,vyrovnané a vše mít pod kontrolou. Klíčem k vašemu zdokonalování je, vaše duše. Musí být vyrovnaná a klidná, musíte nejdřív najít sami sebe. Musíte být vždy nad věcí. Nerozčilovat se když vám něco nepůjde, chce to čas. Aby jste našly sami sebe, tak budete mít za úkol jít ven a najít si klidné a nerušené místo, kde budete sedět a přemýšlet nad svým životem asi tak přibližně dvě hodiny. Je to všem jasné? Ano madam. To by bylo pro začátek vše. Jděte si dneska ven do lesa, ke skalám, je úplněk. Ten nejlepší čas na přemýšlení."
Tak teď se nelekejte tahle knížka bude psaná z různých pohledů. Od různých dívek, protože nemůžu být všude, ale všechno vím. Vše co se děje na této akademii. Mám vše pod kontrolou.
"Ahoj já jsem Jenifer.
Já Cornelie.
Vím že se ještě moc neznáme, ale nešla by jsi semnou dneska ven kvůli tomu úkolu?
Jo, víš že moc ráda? Nikoho tu stejně ještě neznám.
Jo, nápodobně.
Skočím si jenom rychle pro batůžek a jdeme.
Jo dobře, počkám tady v hale na tebe.
Tak zatím."
"Ahoj, já jsem Porsha. Čekáš tu na někoho?
Ano, čekám na Cornelii.
Aha. Co sem tak zaslechla, můžu jít s váma?
Jo, určitě.
Tak fajn. Jak že se jmenuješ?
Jenifer.
Dobré jméno. Hezké boty.
Děkuju. Taky ti to sluší.
Jo? Díky.
Tak kdepak furt je? Jo už jde.
No sláva."
Následně jsme šly asi tak dva kiláky než jsme našly nějakej balvan, na kterej jsme si mohly všechny sednou.
