Musim říct že jsem celkem ráda že už jsme zpátky na akademii. I když, ten výlet do Londýna byl fajn. Štěstí že jsem na pokoji s Jenifer. No je to spíš takové apartmá, než pokoj. Máme tady ložnici, koupelnu a chodbu. Vlastně je to tady jak hotelový pokoj.
"Cornelie už sis přidala ty kluky z té čajky?
Ne ještě ne.
Přidej si je, celkem ujdou."
Hned jsem skočila na postel a koukla jsem se. Nejsou špatný. Ještě jsem si přidala toho Matyho. Jenifer si přidala ještě ty čtyři boyz z té párty, na ty kluky si pomalu ani nemohla vzpomenout, mimochodem.
Šly jsme vybalit a dát to nové a špinavé oblečení do pračky. Pak jsem si napustila vanu a dala do ní pěnu a okolo si zapálila svíčky. Pustila jsem si hudbu a odpočívala. No ale né moc dlouho. Jenifer začala ťukat jak šílená a domáhat se do koupelny. Musela jsem jí pustit. Bohužel.
Teď už ležíme v posteli a jako že už jdeme spát a mně zrovna zabrní mobil, že mi přišla zpráva. Kouknu se kdo napsal. Napsal mi Maty. Asi před dvěma hodina jsem mu napsala něco spojenýho s tou párty z nudy a on jako že super. Teď mi napsal, ahoj, jak se máš? Z ničeho nic. Odepsala jsem mu samozdřejmě. V kuse jsme si psali fakt dlouho a pak jsem šla spát.
Nesnáším ten budík. Zase musím vstát.
"Jenifer! Vstávej!
Ne, jeste ne.
Dělej ty zrůdičko.
Jo, možná jindy."
Vzala jsem svůj mobil a dala hlasitost na co nejvíc. Našla budíka a dala tam to zvonění jako alarm. Dala jsem ji ten mobil k uchu, abych ji probrala. Ten její výraz byl k nezaplacení. Zase nestíháme a to máme Ráchel.
Momentálně sedíme na pohovce, na hodině paní Ráchel. Posloucháme výklad o původu čarodějnic. Zhruba je to asi nějak takhle.
My všechny jsme stejné jako ostatní dívky, akorát umíme možná něco víc než ostatní. Každý má nějaké nadání. My máme akorát to nadání které si ostatní neumí vysvětlit a nerozumí tomu. Tenkrát to začalo tak, že si někteří lidé začali všímat že jsme jiné. Toho že umíme to co oni nesvedou, toho ,že víme to co oni nevědí, toho ,že vidíme to co oni nevidí, toho ,že máme někdy o kolečko víc. Začali nám závidět, neuměli si to vysvětlit a chtěli to taky. Ze závisti nás jednu po druhé až do dnes soudili a upalovali za čarodějnictví.
Pak následoval takový ten klasický výklad, že všechno na světě do sebe zapadá jako hodinky a že všechno je dopředu předurčené a že to co se má stát stane se a pak to, že je nad náma magická a obrovská síla která nás každého ovlivňuje. Miluju tyhle hodiny, jsou tak inspirující a úplně mě to vždycky přiměje se zamyslet nad životem. Nekdy mi je dobře a nekdy si připadám úplně na dně. Že život nemá smysl. Vždy mě to ale úplně rozladí.
Máme teď pauzu na oběd. K jídlu máme salát. Super den, zbožnuji saláty. Až to dojíme tak nám pokračuje vyučování, akorát to normální, jako je, matika a nebo čeština, no prostě ten základ. Máme vyučování rozdělené na to základní a pak to zaměřené na čarodějnictví.
Na obědě mi psal Maty. Chce za mnou přijet zítra. Prej si jen tak popovídat, že všichni jeho kamarádi jsou pryč a on se nudí. Hned jsem to ukázala Jenifer a ona hned že mě hezky nalíčí a výrazně. Abych byla prej kočanda.
Teď se modlim aby to dobře dopadlo, čekám na něj. Jsem hrozně nervózní, až se mi klepou úplně ruce. Bože můj, on už jde a přijel sem na akademii za mnou.
