Teď je Maty na soustředění a já na brigádě s Olgou. Olga je super ale nekouří. Do Čajky s náma ale prej zajde. Tak dobrý. Brigáda je ale úplně na hovno. Spíme někde na půdě, kde je všude prach a pavučiny a žádnej nábytek. Jen prach a dvě matrace. Ještě ty pavouci. Hned jsme tam naběhly jako nějaká uklízecí četa. Všechno jsme vyčistily i to jedno okénko co tam bylo. Je tady wifi aspoň že tak ale Maty tam na tom soustředění ji nemá.
Na týhle brigádě mě štve že dostaneme mnohem míň než jsme si myslely. Olga tady vedle mě z toho až brečí. Na hovno fakt. Konečně zítra jedeme na akademii. Odjíždíme trošku dřív no. Ale tady v zapadákově od kud se nemůžeme hnout protože, pracujeme je to fakt hrozný. Už chceme pryč.
Konečně jsme na akademii. Zítra vyrážíme do Čajky. Jdeme já, Olga, Jenifer a Darline.
Nikdo z nás ji moc nezná. Občas prohodíme pár slov ale jinak se nijak zvlášť nebavíme. Potřebovaly jsme vzít někoho čtvrtého. Bude to levnější a koupíme si do dvojice jednu vodnici. A aspoň poznáme někoho nového z akademie. Lindu jsme vzít nemohly. Tak za prvé je to kráva. Za druhé fakt milujeme ty její kecy. Zemřete ve třiceti. Za půl roku vám z toho kouření vypadají všechny vlasy. Dostanete rakovinu, mně je to jedno, chcípněte si. Fak nechápu proč se s ní Olga baví. Celkem by mě zajímalo o čem. Je jak osmileté dítě. Pak Porshu tam nikdo nechce. Je to svině a zradila nás. Robin už ani omylem po tom co mi dělá.
Je fakt brzo ráno a my se plížíme pryč, na vlak. Dojely jsme do Londýna a hned jsme běžely pro cíčka a kafe. V té čajce jsme se rozvalily na gauč a Darline tam skoro všechno zbourala. Nejdřív si sedne a rozsedne to dřevěné křesílko a pak si stěžuje že je nepohodlné a nekvalitní. Ještě na nás schodí lampu a dá si v pohodě nohy na ten stoleček co tam byl. Dala si je tam takovým způsobem, že to byla taková rána že se všichni otočili, lekli a nadskočili. Vtipný pozorovat ty zděšený výrazy těch lidí. Ten stůl byl ještě ke všemu skleněnej. No ale abych se jí zastala tak Olga to křesílko rozsedla taky.
Když jsme šly zpátky tak se toho fakt hodně přihodilo. Takovou prdel jsem dlouho nezažila. První jsme vyšly ven z Čajky a sedly si doprostřed silnice na zem. Tam jsme seděly asi dvě minuty a dohadovaly se kam půjdeme a nejvtipnější na tom je, že ta silnice měla jenom dva směry. Mohly jsme jít do leva a nebo do prava. Po dvou minutách důkladného přemýšlení jsme se rozhodly že půjdeme do prava. Ušly jsme pět kroků a zastavily se. Zase jsme se dohadovaly kudy půjdeme a pořád jsme byly na té samé silnici co má dva směry. Stály jsme tam pět minut a dohadovaly se kudy půjdeme. Obrátily se a šly zpátky zase pět kroků. Stály jsme uprostřed pořád té samé silnice a nevěděly kudy. Zase jsme se otočily a šly zpátky do prava. Udělaly pět kroků na to samé místo kde jsme před tím stály a tam si sedly zase do prostřed silnice. Mimochodem povídaly jsme si tam o tom kam půjdeme další dvě minuty.
Vešly jsme do nějakého podchodu a zastavily u každé výlohy. U každé jsme dostaly totální záchvat smíchu.
"Hele holky, čumte na to.
Pravé nefalšované fusekle.
Pořádně teplé na zimu hele.
Tak co, jdeme si je koupit?
Hele ne, já vám je koupím k Vánocům."
V druhé vytrýně byla nějaká socha. A my zase záchvat smíchu.
" holky počkejte, stujte. Támhle je mrtvola."
Všechny jsme uskočily, jak jsme se lekly. Ale byla to jenom blba socha. Dál naše cesta vedla dál podél obchůdkú v centru. Koupily jsme si kafe a smály se lidem přes okno. Pak jsme šli podél nějaký budovy a Jenifer promluvila. Bacha na to.
"Takže kdyby jsme nebyly tak nějak zvláštně mimo tak se nesmějeme tady třeba, názvu. Cabaret."
Všechny jsme najednou vyprskly to kafe smíchy. Já poprskala a poplivala celou Jenifer. No, aspoň se pak uz večer nemusela mýt. Večer jsme nějak záhadným způsobem dorazily na vlak a jely na akademii. Ve vlaku jsem seděla a koukala z okna jak venku prší. Ten déšť mě uklidňoval a k tomu jsem poslouchala písničky a jenom přemýšlela nad vším. Ani jsem se nenudila. Jen pozorovala ten déšť a v tu chvíli se zdálo být tak nějak všechno v klidu. Úplně jsem zapomněla na to že mi Maty už dva dny nenapsal a to říkal že mi napíše. Zapomněla jsem na to jak mě Robin před ním pomlouvá a snaží se mi ho přebrat a nás rozeštvat místo toho aby mi řekla jak mi to přeje. Snaží se ho poštvat proti mně.
