Naposledy jsem se sjela pohledem v zrcadle a stále nemohla vyjít z toho obrovského šoku. Já totiž..jakobych ani nebyla já. Vlasy mi spadaly ve velkých loknách na ramena, na tváři jsem měla nanesený makeup a trochu tvářenky(prý kvůli lepšímu dojmu) a oči jsem měla zvýrazněné černými linkami a řasenkou. Vše jen zdokonaloval růžový lesk na mých jindy bledých rtech a stříbrný řetízek na mém krku. Bylo to nádherné, protože tak jsem nevypadala už opravdu dlouho. A i přes to, že to všechno bylo nádherné, nejkrásnější byly ty šaty. Nádherné bílé koktejlky s nařasenou sukní, které jsem si koupila jen týden před tou osudnou nehodou a nikdy si neměla možnost je vzít. Carol to samozřejmě nevěděla a naštěstí se ani neptala. Jen se usmívala a několikrát se mě i vyfotila.
,,Tak..jsi připravená?" pohladila mě po rameni a naše oči se střetly ve velkém zrcadle. Nad odpovědí jsem zaváhala. Nebyla jsem připravená, ale musela jsem být. Nic se totiž nesmělo pokazit.
,,Ano..jsem." vytvořila jsem na svých rtech mírný úsměv a pak se domem rozezněl hlasitý zvonek. Můj úsměv klesl a já hlasitě polkla.
,,Tak jedem zlato." mrkla na mě Carol, prudce vzala za můj vozík a vydala se směrem z pokoje. Po rampě se mnou sjela až dolů a bez toho aby mi něco řekla, otevřela. Jakmile jsem ho spatřila, zastavilo se mi srdce. A pak mě pozdravil...
Takže.. zase musím všem poděkovat. Vážím si každého přečtení, protože mě to nakopne dál a prostě..moc děkuju♡
P.S. Moc prosím o jednu věc. Mám kamarádku a její příběhy rozhodně stojí za to(pro mě určitě) a jen jí chci pomoc získat čtenáře, protože si to prostě zaslouží. Její jméno je czteen :)
P.P.S. Jak vám jde škola?
ČTEŠ
Try it! (Short story)
RandomMilovala jsem tě od první chvíle, co jsem tě spatřila. Řekl jsi mi ať to zkusím a já to zkusila. Někdy to za to prostě stojí. Nebo ne? UPOZORNĚNÍ: Jedná se o naprosto spontánní nápad a podle toho to taky vypadá.
