,,To nemyslíš vážně!" vypískla Carol a vyšvihla se do sedu. Časopis, který pevně svírala, odhodila za sebe a zvedla se.
,,Stalo se to. Je mi to líto." vzlykla jsem znovu a následně se octla v jejím náručí. Stisk jsem jí oplatila a chvilku jí jen tak vzlykala do jejího oblíbeného růžového trička. Ani jedna z nás nic neříkala. Ani jedna z nás neměla co říct.
,,Není to tvoje chyba. Zlato vážně není." šeptla mi do ucha snažíc se mě uklidnit, ale nešlo to. Já věděla, že to má chyba je. To kvůli mě se s ním rozešla. To kvůli mě se rozbrečel i Seth a rozsekl si klouby na ruce. Byla to jen má chyba.
,,Je..je to jenom má vina. Nesnáší mě. Už navždycky." sevřela jsem jí ještě pevněji a nakonec se odtáhla. Pohled jsem raději sklopila na své ruce a nechala vlasy ať mi spadnou do obličeje. Nemohla jsem se už nikomu podívat do očí. Byla jsem ničitelka štěstí. Beznadějná. Beznohá. Nula. A i když se mě každý snažil přesvědčit o opaku já věděla, že pravdu mám já. Každý to věděl. Každý mi jen lhal.
Děkuji za přečtení a popřípadě vote :)
ČTEŠ
Try it! (Short story)
RandomMilovala jsem tě od první chvíle, co jsem tě spatřila. Řekl jsi mi ať to zkusím a já to zkusila. Někdy to za to prostě stojí. Nebo ne? UPOZORNĚNÍ: Jedná se o naprosto spontánní nápad a podle toho to taky vypadá.
