Bylo tak jednoduché, říct ta slova. Bylo tak jednoduché představit si to, že ta operace vyjde. To všechno mělo ale jeden jediný háček. Nemusela jsem přežít. Moc dobře jsem si ten fakt uvědomovala. Mohla jsem zemřít. Přesto jsem to ale chtěla. Chtěla jsem být zase normální. Pro sebe, pro Caroline, pro rodiče a pro Setha. Pro všechny ty lidi v mém životě, kteří se mnou alespoň chvíli byli a donutili mě si myslet, že jsem zase normální.
Caroline se můj nápad ale nelíbil.
,,Zbláznila si se?! Chceš se nechat zabít?!" vykřikla na mě sotva si uvědomila význam mých slov a rukama přitom máchala všude kolem sebe. Pokrčila jsem rameny.
,,Chci být zase normální. Jestli to nechápeš tak fajn, ale já to chci. A chci abys mi věřila, že to dopadne dobře."
,,Dobře? Sky..protéza ti to stejně nenahradí. Jsi normální. Přestaň se pořád obviňovat!" její rysy při vyslovování těch slov ještě více ztvrdly a vrásky od zlosti na jejím čele se prohloubily.
,,Možná nenahradí, ale alespoň něco. Prostě tam chci. Konec." mykla jsem rameny a snažila se, aby můj hlas zněl co nejklidněji a nejodhodlaněji.
,,Jsi tak sobecká. Jdi někam. Sky vážně jdi někam." kamarádka nademnou po chvilce ticha jen mávla rukou a poté s prásknutím dveří odešla z místnosti. Nejspíše jsem si měla začít všechno vyčítat. Nejspíše jsem si to měla všechno rozmyslet a začít brečet. Nic z toho ale nepřicházelo. Místo toho totiž přišel úsměv a myšlenka na to, že budu mít zase nohy. Možná.
Omlouvám se za neaktivitu. Byla to moje chyba, ale měla jsem svoje věci a bohužel také žádné nápady. Hope U like it :)
ČTEŠ
Try it! (Short story)
RandomMilovala jsem tě od první chvíle, co jsem tě spatřila. Řekl jsi mi ať to zkusím a já to zkusila. Někdy to za to prostě stojí. Nebo ne? UPOZORNĚNÍ: Jedná se o naprosto spontánní nápad a podle toho to taky vypadá.
