Z pohledu třetí osoby
Sky dorazila do nemocnice těsně před tím, než skončili návštěvní hodiny. Přivezla jí její 'teta' Lucy ve svém černém Jeepu a ta stejná osoba i přesvědčila doktory, aby za ním Sky pustili. Její rodina tam být musela jelikož Setha zaměstnávali a nehoda se stala při cestě do práce, ale Sky doktoři odmítli pustit. Trvalo to deset minut, než je Lucy konečně přemluvila a vydaly se na jeho pokoj.
Sky v sobě cítila několik neznámých pocitů a uvnitř jí hlodal jakýsi pocit viny, že za všechno může jen ona. Všechno kolem ní jí připadalo jako špatný vtip a vždy, když spatřila nějakého doktora v bílém plášti se smutným obličejem, rozklepala se a doufala, že tu smutnou zprávu nejde oznámit jí. Jakmile se s ní vozík zastavil před pokojem číslo 210, musela si úlevně oddechnout.
,,Dovnitř bys měla jít sama. Já počkám tady." Lucy jí jen trochu pootevřela dveře a pak jí s mírným úsměvem pohladila po vlasech. Dívka nic neřekla. Neměla sílu na to, aby cokoli řekla nebo udělala. Srdce jí bušilo jako splašené, ruce se jí třásly a žaludek měla jako na vodě. Bylo jí z toho všeho špatně.
Trvalo to několik minut, než v sobě konečně našla potřebné odhodlání a rozjela se s vozíkem směrem dovnitř. Překvapil jí fakt, že tam nikdo z její rodiny není. Místo toho tam byl ale jiný člověk. Člověk ležící na nemocniční posteli, napojen na několik přístrojů a bledý jako smrt. Jeho hrudník se pravidelně nadzvedával, ale přesto Sky věděla, že on nedýchá. Dýchali za něj všechny ty přístroje, které dívce připadali děsivé, protože přesně věděla, co znamenají. Seth byl v kómatu a nikdo nevěděl, zda se vůbec probere. Jakmile si to Sky uvědomila, rozplakala se. Myslela si, že dokáže být silná, ale nešlo to. Nemohla se dívat na to, jak mrtvolně vypadá. Nemohla se dívat na kluka, kterého z celého srdce milovala a on umíral. Zatoužila být pryč. Musela pryč. Něco jí v tom činu ale zabránilo. Byl to zmuchlaný bílý papír ležící na stolku vedle jeho postele a i z té dálky prečetla to, co na něm bylo úhledným písmem napsáno. Pro Sky. A Sky neváhala, vydala se ke stolu a dala se do čtení.Zkusila jsem to třetí osobou, protože to se mi prostě píše nějak líp xD Jinak chci říct, že moc dílů už nebude a ty co teď budou, budou trochu smutnější, ale já smutně psát neumím takže.. xD Hope U like it :))
ČTEŠ
Try it! (Short story)
RandomMilovala jsem tě od první chvíle, co jsem tě spatřila. Řekl jsi mi ať to zkusím a já to zkusila. Někdy to za to prostě stojí. Nebo ne? UPOZORNĚNÍ: Jedná se o naprosto spontánní nápad a podle toho to taky vypadá.