Try it! (Short story)

24.♡

Před rokem

Hádaly jsme se. Neskutečně moc jsme se hádaly a to jen kvůli tomu, že jsem odmítla její nabídku na to, aby mě s někým seznámila. Nechtěla jsem aby mě s někým seznámila. Nechtěla jsem žádný vztah ani žádné rande. Proč to nemohla pochopit?
,,Sky přestaň. Chápu, že ti to s Davidem nevyšlo, ale musíš znovu začít randit. A tenhle kluk je vážně úžasnej. Věř mi." pronesla znovu jakoby věřila, že mě těmi slovy přesvědčí. Znovu jsem rázně pokroutila hlavou a na oči si lhostejně nasadila sluneční brýle. Sluníčko svítilo opravdu hodně a také to měl být jakýsi znak toho, že naše debata skončila. Caroline to ale nepochopila.
,,Sky! Prober se sakra! Nehraj si na zničenou trosku, když jste spolu stejně byli jen tři měsíce!" silně strčila do mého ramene a to byla ta poslední kapka, kterou udělala. Naštvala jsem se. Hodně moc jsem se naštvala.
,,Drž hubu! Už prostě mlč a vypadni rozumíš?!" rozkřikla jsem se na ní a nemohla se ovládat. Zlost mi zatemnila mozek a tak, i když jsem viděla hromadu slz v jejích očích, jsem si jen lhostejně odfrkla a vydala se dál. Nechala jsem jí tam stát na chodníku a bylo mi naprosto jedno, že se nejspíše nedostane domů, protože nemá auto. Nechtěla jsem jí ani vidět.
To, co jsem udělala, jsem si uvědomila těsně předtím, než jsem přešla silnici ke svému autu. Otočila jsem se na ní. Chtěla jsem na ní zavolat ať jde a omluvit se jí. Jenže než jsem to stačila udělat, přišel naráz. Obrovský naráz, který mě odhodil na něčí kapotu a pak se ozval hlasitý výkřik. Několik výkřiků. A všechny jsem vydávala já.

Omlouvám se za neaktivitu, ale neměla jsem teď týden data takže chápete :) Děkuju za podporu moc si toho vážím:)