1.kapitola:Nestarejte se!
-Zpohledu Jessicy(Jekkie)-
Sprotestama jsem otevřela oči a koukala jsem do bílého stropu. 'Já do školy nepudu! Abych byla zase zmlácená. Ne zůstanu doma!'Ještě chvíli jsem koukala dostropu, ale to už do pokoje vletělateta.
„Jessico! Vstávej!" křičela na mě a tahala mojí peřinu z mého těla, až jsem jí odhodila sama. Sedla jsem si na postel a nohy jsem z ní svěsila. Celé tělo mě po včerejšku bolí až jsem si postěžovala zaskuhráním. Proč si vztek musí vybíjet na mě? Zasranej Christian Air! Kdybych měla moc jako Harry Potter, tak bych na něj poslala smrtící kletbu! Líně jsem se zvedla postele, ze země jsem si vzala věcia šla jsem se do koupleny převlíknout. Vzala jsem si černé džíny, šedé tílko a bílou mikinu s kapucí. A tu mikinu bych měla vrátit. V koupelně jsem udělala raní potřebu, učesalajsem si vlasy vybledlé pastelově modré barvy dlouhé po zadek. Jinak mám vlasy černý jako uhel, po matce.
„Děkuju mami." na chvíli jsem si vzala, mezi prsty, medailonek po mámě. Máma mi zemřela před týdnem, týden před narozkami. Táta je neznámí a tak se o mě stará teta. Tedy jenom do doby než mi bude devatenáct. Žít v Soulu má pár výhod i nevýhod. Jedna nevýhoda je taková: když žijete v paneláku, tak vás z něho zná každý.
„Lee Neli Jesscio. To jsi to dopracovala daleko." Dívala jsem se dozrcadla, přímo na monokl pod krásně hnědými oky.Vrátila jsemse do pokoje, roztáhla jsem závěsy, otevřela ventilačku a z podstilu jsem si vzala batoh. Ze stolku jsem popadla peněženku a mobilse sluchátky. U vchodovch dveří jsme si nazula boty a dala jsem sibatoh přes jedno rameno. Teta mi do batohu svačinu s pitím apeněženku. Ještě jsem si sepla vlasy do culíku.
„Dneska příjdu až večer!" volala jsem na tetu a zavřela jsem zasebou dveře. Do uší jsem si strčila sluchátka, pustila jsem si hudbu na plný koule a vešla jsem do výtahu, který mě svezl z 10.patra do přízemí. Ale než jsem vešla do výtahu tak z nějvystoupil nějáký pán s knírem a šel k bytu odkud jsem vyšla. Že by teta dělala prostitutku? Vyšla jsem před panelák. Je sice konec ledna, ale sníh je v čudu. Podívala jsem se k silnici a viděl známou smějící se tvář, svého kamaráda Zela. Ten jehoúsměv nemůžu přehlídnout tak jako jeho tmaně růžové vlasy spár světlími melíry. Z uší jsem si vyndala sluchátka a šlapomalu k černé dodávce. V hlavě mi šrotovala otázka: 'je teta prostitutka nebo ne?'
„Jekkie, dneska jedeš s náma. Nemůžu těnechat zase zmlátit."kolem ramen mi dal mojí bundu a bral mě kolem jich. Se Zelem seznáme od malička. Ale co si počnu až kluci pojedou na další turné? To tu budu sama. Zelo je od roku 2012 v k-pop-ové skupině snázvem 'Best. Absolute. Perfect.' Jinak známí jako 'B.A.P.'
„Zelo, já bych to zvládla a navíc mě nemusíte vozit ke škole. A takyby jsem ti měla vrátit mimkinu." zatahala jsem za mikinu.Zelo mávl rukou a ukázal ať si sednu za řidiče. Hele dneska zaseřídí Guk. To budu mít vyklepaný ledvinový kameny. Sedla jsem siza Gukkieho a Zelo si sedl vedle mě. A všimla jsem si jak mezi prvnía druhou opěrkou, jsou natažené nohy. To musí být DaeHyun nebo YoungJae. Protože JongUp by mě nemohl vidět s monoklem pod okem aHimChan by jel semnou do nemocnice.
„Jekkie. Mě to vadí míň jak HimChanovi. Ten by musel vstávat v šest aby vás vůbec do školy odvezl." zasmál se Guk. Ale když nadtím přemýšlím tak by mě Gukkie odvezl taky do nemocnice, jako všech šest.
„Ahoj Jekkie." promluvili ospale dva hlasy. A podle hlasu to jeDaeHyun s JongUpem? JongUp ke mně napřáhl ruku a chytl mě lehce za bradu a tváře. Obličej natočil na sebe. A viděl monokl podlevým okem. S Daem se zatvářili smutně.
ČTEŠ
dangsin-i sangcheoleul juji masibsio[dokončeno]
FanfictionDangsin-i sangcheoleul juji masibsio - Už nikdy ti nenechám ublížit "Jekkie?" ozval se Zelo, když viděl jak je dívka pomlácená. Byla celá pomlácená a všechno jí bolelo. Jemu to dralo srdce nejvíc. Mrzelo ho že jí nedokázal ochránit. "Cop-ak?" zavzly...