12.kapitola:'Odvezu si tě domu!'
-flashback-
„Jessico!Pojď jíst!"volala na mě mamka. Líně jsem se zvedla od spacího stolu a šla kmamce do kuchyně. I v patnácti letech, tedy v už v šestnáctijsem líná. Doufám že to v dospělosti bude lepší.
„Mami.Myslíš že JunHong na moje narozeniny nezapomene?"zeptala jsem se mamky. Když sjem jedla narozeninivý oběd.
„Nebojurčitě se ukáže. A třeba i Christian."pohladila mě po vlasech a nechala mě ať si vychutnám oběd.
„Alejá tu chci jenom Junieho. Známe se od malička. Christiana tunechci. Jenom mi ubližuje."řekla sjem dětinsky. Ale ona to je pravda Christian mi vážněubližuje.
„Jessico.Nechceš mi říct že tě Christian mlátí?!"vyjekla na mě, sklopila jsem halvu a pouze přikývla. V toms eozval zvonek. Mamka odešla oevřít.
„ChristianeJessica není doma."odpověděla mamka a dveře zabouchla. Hned se ke mně vrátila.
„Mamiřekni mi že nic neuděláš. Já si to chci vyřešit sama. A navícmě chrání Junie. On je jedniný kdo mi ruzumí. Tedy hned potobě."pověděla jsem mamce a to zase začal zvont zvonek. Hbitě sjem sezvedla a běžela ke dveřím. Kukátkem jsem se podívala a on,JunHong. Jeho úsměv od ucha k uchu, rozesmál každýho. V jednéruce květina a v druhé taštička. ale vlasy neměl černé, ale obarvené na světle růžovo.
„Pojď dál."otevřela jsem dveře a vtáhla JunHonga do bytu. Pořád se mile usmíval. on tim úsměvem jednou prorazí díru do světa
„Jekkie, všechno nejlepší. A k narozeninám ti dávám dárek s novou přezdívku."usmíval se na mě a já jsem se málem z toho rozplakala.
„Hongu dáš si s námi oběd? Je speciálně narozeninový."zeptala se mamka Junieho.
„Velice rád Neli."usmál se Junie na mojí mamku. Zelo mi předal květinu s dárkem.
„A co kdybychom dneška šli se projít. Představil bych ti kamarádyze skupiny."vyjukaně jsem se na něj podívala.
„Jo. Jsem v jedný nový skupině."přikývl mi. Hned jsem ho obejmula.
„Junie.To jsem ráda. A ráda je poznám."odpověděla jsem mu.
„Počkej zmačkáš si kytku."mamka mi vzala z rukou věci abych Junieho mohla obejmout co nejvíc. Oba jsme se odebrali ke stolu. Snědli jsme jídlo a chvíli odpočívali. Teple jsem se oblíkla a šli jsme se Juniem ven. Šli jsme k parku.
„No konečně. Jsi přišel maknae."uviděla jsem před sebou pět kluků. Od sedmnácti až podvaadvacet let. A to jsem se zasekla. Všech pět sedělo na jendélavičce. Tři seděli na opěradle a dva normálně. Stoupla sjem siza Junieho.
„Promiňte. Jekkieina mamča dokonale vaří a jídlo jsem odmítnou nemohl.Kluci tohle je moje nejlepší kamarádka Lee Neli Jessica, nebo-liJekkie."Zelo poodstoupil a já jsem se uklonila na pozdrav.
„A-Ahoj."vykoktala jsem.
„Jekkie.Tohle je Moon JongUp, Yoo YoungJae, Jung DaeHyun, Kim HimChan a BangYongGuk."Junie mi všechny představil. Všichni kluci se při přestavovánípozvedali z lavičky.
„A já mám novou přezdívku. Jsem Zelo. A naše skupina se jmenuje B.A.P. To jsou zkratky pro Best.Absolute.Perfect"usmál se na mě nevinně, tím jeho úsměvem od ucha k uchu. Lehounce jsem se zasmála a Juniemu se úsměv zvětšil.
ČTEŠ
dangsin-i sangcheoleul juji masibsio[dokončeno]
Hayran KurguDangsin-i sangcheoleul juji masibsio - Už nikdy ti nenechám ublížit "Jekkie?" ozval se Zelo, když viděl jak je dívka pomlácená. Byla celá pomlácená a všechno jí bolelo. Jemu to dralo srdce nejvíc. Mrzelo ho že jí nedokázal ochránit. "Cop-ak?" zavzly...