dangsin-i sangcheoleul juji masibsio[dokončeno]

24.kapitola: Adopce

24.kapitola:Adopce

Sedalajsem si na pohodku,zatim co Zelo šel dát Miki najíst. Hned si sedlvedle mě, vzal is mě na klín. Jak mile skončil konzert, tak Zelosedl na letadlo a letěl za mnou. Byl semnou v nemocnici po zbytektýdne. Je to týden a já jsem se s tim nevyrovnala. Policie říkalaže za to můžou auta co do nás narazili, řidiči se přiznali, žebyli najmutí. V tom bude mít prsty Jack s Christianem. Nikdo jinýmě nenapadá.

„Jekkie,vim že na to nebudeš mít náladu. Ale co kdybychm zítra zažádalio adopci dítěte? Nechtěla by jsi staré dva až tři roky?"zeptal se mě Zelo. Já jsem na něj zvedla pohled.

„Zelo.To bych byla ráda. Ale já bych chtěla holčičku."napřímila jsem se a obejmula Zela kolem krku.

„Miláčku,pro ebe cokoliv, klidně bych chtěl i dvě, holčičku i chlapečka."usmál se na mě.

„Taksi nejdřív adoptujeme holčičku a pak chlapečka. Co ty na to?"zeptala jsem se ho. Jenom přikývl. Další den jsem se nechalaobarvit na pastelově fialovo. Hned druhý den jsem šla na kontroludo nemocnice a pak jsme jeli vyřizovat papíry pro adopci. Ani nedo třech týdnů jsme se byli podívat v domově dětí.

„Vymusíte být manželé Choi. Vítejte u nás sociální pracovnicedávala věděť že by jste chtěli dvou nebo tří ročníholčičku."ujala se nás sama ředitelka domova. Dovedla nás do velkémístnosti kde se to dětmi jenom hemžilo. Ale dovedla nás dopokoje, se zataženými žaluzijemi.

„Jsouto roční, dvou roční a tří roční holčičky."šeptala ředitelka Lee, šla jsem potichu k jedné postýlce a Zelošel hned za mnou. Zadívala jsem se na překrásnou holčičku smalým nosánkem, plnými růžovoučkými rty, hnědými vláskysestříhané na micado.

„Toje Haru. Jsou jí dva, ale tři jí budou asi za čtyři měsíce.Měla jenom matku, ale ta brala všelijaké drogy. Haru se k námdostala před půl rokem. Je taková stydlivá, občas pozlobý alejinak to je andílek."vedle nás se objevila ředitelka. Zelo ěm obejmul zezadu a bradu sidal na moje rameno.

„Miláčkuta je tak nádherná."zašeptal Zelo do mého ucha.

„Joto máš pravdu, Zelo. Tak co?"zeptala jsem se ho. Zvedl hlavu a přikývl. Ta je tak roztomiloučká.Najednou Haru začala promrkávat a nakonec se rozplakala. Hned jsemmji vzala do náruče.

„Neplač.Všechno je vpořádku."hlvu si dala na moje rameno a já jsem ji začala hladit pozádíčkách,aby se uklidnila. Taky se uklidnila a spala dál. Začala slintat achrápat. Ale pořád je roztomiloučká.

„Myslíteže by to šlo?"zeptal se Zelo ředitelky a ve dveřích se objevila sociálnípracovnice. Když viděla že mám haru v náruči, tak se usmála.Hned si něco zapsala do desek. Opatrně jsem Haru dala do postýlky.Ale chytla mě za rukáv kabátu.

„Pocem.Ke mě."řekla jsem nakonec a vzala si jí zpátky do náruče.

„Mami..."zašeptala ze spaní, musela jsem se usmát. Když ji vidim takhle,tak je víc roztomilejší.

„PaniChoi, myslim že se k vám Haru i hodí. S ředitelkou Lee jsemvšechno domluvila. Haru by jste mohli mít doma do dvou týdnů.Nebo možná i do pár hodin. Ale to se domluvim s manželem."usmála se na mě sociální pracovnice a odešla za Zelem. Ani ne dotýdne jsme Haru měli doma. Mohli jsme jí změnit jméno, ale myjsme jí ho nechali, je na něj zvyklá. S Haru jsme se pře celýtýden scházeli a zvykli jsme si na sebe. Cítila jsem

„Aletíme."vzala jsem si Haru a "letěla" jsem s ní do bytu. Zelo se námsmál, nesl růžový baťůžek a běžel za náma. Odemkl dvěředo bytu a my do něj vlítly, já teda vběhla a Haru lítla v mojínáruči.