13. Díl

47 1 0
                                    

Louis: „ Za chvíli tam budeme. Je to jen kousíček." Řekl po chvilce. Ještě jsme šli asi pět minut. Najednou jsem uviděla kamenný plot a uprostřed velikou bránu.

Louis: „ To je ono."

Vešli jsme přes bránu dovnitř. Byla to nádhera. Park byl strašně veliký. Byly tu stromy, zelená tráva, na které si hráli děti a spousta lidí. Šli jsme po cestičce, která byla mezi rozkvetlými stromami.

Louis: „ Tak co, líbí se ti to?"

Já: „ Je to nádherné." Usmála jsem se na něj.

Louis: „ Jsem rád, že se ti tu líbí. Mám to tady strašně rád. Jsou tu milí lidé a dá se tu dobře odpočívat a u toho přemýšlet."

Jdeme dál po cestě. Je tu čerstvý vzduch a všude kolem jsou cítit stromy. Nádhera.

Louis: „ Nechceš zmrzlinu?" Zeptá se a ukáže na stánek se zmrzlinou.

Já: „ Jo, jasně." Zamíříme ke stánku. Mají velký výběr.

Louis: „ Dobrý den. Já bych si vzal jednu jahodovou a čokoládovou. Jakou chceš Mel?" Pořád se nemůžu rozhodnout.

Já: „ Když já nevím. Nemůžu se rozhodnout mezi jahodovou, vanilkovou nebo banánovou."

Louis: „ Tak bych chtěl ještě ty tři, prosím."

Já: „ Ne, já si vezmu jen jednu."

Louis: „ Vezmeme si všechny tři." Paní, která nandávala zmrzliny, se na nás smála. Podala mi kornoutek se třemi kopečkami a usmála se na mě. Louis zaplatil a šli jsme dál.

Já: „ Neměl jsi mi kupovat všechny, mě by stačila jedna."

Louis: „ Já jsem ti chtěl koupit všechny."

Prošli jsme polovinu parku. Zmrzliny jsme už neměli.

Louis: „ Támhle kousek je altánek. Nechceš si tam jít sednout? Už tě musí bolet nohy."

Já: „ Nohy mě nebolí. Klidně bych se ještě procházela, ale jestli si chceš sednout tak můžeme."

Louis: „ Tak se ještě projdeme."

Já: „ Mimochodem, co jsi šeptal těm holkám, co nás předtím zastavily?"

Louis: „ To je jedno."

Já: „ Já to chci vědět."

Louis: „ Řeknu ti to jindy jo?"

Já: „ Dobře."

Louis: „ Tamhle je fontánka. Chceš se tam jít podívat?"

Já: „ Ano. Moc ráda."

Přišli jsme k fontánce a sedli si na lavičku.

Louis: „ Počkáš tady chvilku, prosím? Hned jsem tu."

Já: „ Jasně." Někam odběhl. Koukala jsem se na jednu dívku s chlapcem. Asi to byli jen kamarádi, ale bylo na ni vidět, že se mají rádi. Kdybych mohla tak jim hned pomůžu.

Louis: „ Jsem tu." Jen jsem kývla a stále jsem pozorovala ty dva.

Louis: „ Děje se něco?"

Já: „ Vidíš támhle ty dva?" Kývl hlavou na souhlas. „Podle toho jak se chovají tak jsou to jen přátelé. Ale když se na ně koukneš pořádně, tak uvidíš něco mezi nimi. Lásku. Oni se mají opravdu rádi. Bojí si to navzájem říct. Ale jen proto, že neví, co ten druhý cítí. Kdybych tak mohla jim pomoct. Hned bych jim pomohla." Sklonila jsem hlavu. Ucítila jsem dotyk na mé ruce. Zvedla jsem hlavu a koukla jsem se na Louise, který se na mě upřeně díval.

Dva světy (Fanfiction, One direction)Kde žijí příběhy. Začni objevovat