Jediné, co potřebuji, jsi ty

VIII. kapitola Návštěva

Hermiona už dva měsíce užívala bezesný spánek, takže spala klidně. Ve dne ale chodila jako tělo bez duše. Pracovala, studovala, ale neužívala si život. Nikam nechodila, pokud opravdu nemusela a stejně se jinak radši přemisťovala. Ani po Příčné se neprocházela, a to tam dřív chodila tak ráda. Teď jí nesnesitelně vadilo, že všude potkávala zamilované dvojice, držíce se za ruku nebo kolem ramen. Nesnášela, když viděla někoho se líbat. Zavírala se před světem. Ani s Dracem si nebyli tak blízcí jako dřív. Nenechala se obejmout, nebo pohladit po vlasech. Nechtěla se na nikoho vázat. Bála se, že všichni muži jsou stejní a opustili by ji, kdyby si s nimi něco začala. Proto si od nich držela odstup. Ode všech, kromě Draca. Nemohla ho ignorovat, nebo vyhnat, ale bavila se s ním daleko méně.

Rozhodla se napsat dopis své kamarádce Ginny teď už Potterové. Původně se jí nechtěla svěřovat, ale musela to někomu říct, a ona a její muž byli jediní, kdo by ji mohl vyslechnout.

Milá Ginny,

původně jsem tě nechtěla zatěžovat mými starostmi, ale nemohu jinak. Ron se se mnou rozešel. Říkáš si asi, co je na tom tak strašného, vždyť to se stává. Strašný na tom je způsob, jakým to udělal. Přemístila jsem se za ním domů, chtěla jsem s ním mluvit. Den před tím jsme se viděli na plese a Ron se choval tak zvláště. Ani mě nepolíbil. Chtěla jsem vidět, jestli není moc unavený, nebo nemocný. Našla jsem ho v ložnici, jak se líbá s nějakou Isabelou. Řekl mi, že mě nemá rád a je se mnou jenom pro jistotu, kdyby ho ta holka opustila, prý aby měl kam jít. Podváděl mě rok, Ginny, rok. Řekl, že jsem ošklivá a nezajímavá. Toť k našemu rozvodu.

Od té doby jsem se uzamkla do sebe a s žádnými muži nemluvím (vyjma mého spolubydlícího, ale o něm až jindy). Jsem nešťastná. Hrozně moc. Bojím se, že když si s někým něco začnu, odkopne mě jako Ron. A to já nechci. Nesnesla bych to. Přitom tak zoufale potřebuji něčí blízkost. Sžírá mě touha, ale strach je větší. Bojím se moc. Užívám bezesný spánek, ale za nějakou dobu s ním budu muset přestat, protože při dlouhodobém užívání se často objevuje závislost. A to si nesmím dovolit.

A co vy, Ginny, jak se vám daří? Už umí James hezky mluvit? A co Albus, už se udrží na nohou? A Harry? Jak se mu vede?

Ještě bych tě chtěla poprosit, jestli by ses tu někdy na chvilku nestavila, klidně i s kluky.

Děkuji, že jsi mě vyslechla.

Měj se hezky

Hermiona

Dopsala a několikrát si po sobě dopis přečetla, než ho přivázala sovičce k noze a odeslala. Už teď toho litovala, ale už to nešlo vzít zpět. Večer za ní přiběhl Ginnyn Patron, se vzkazem, že je zítra po obědě má čekat. Dala se do uklízení.

„Draco?" zavolala

„Hermiono, copak?" ozvalo se starostlivě z druhé části ložnice.

„Zítra přijde na návštěvu Ginny s klukama, tak jenom abys s tím počítal."

„Rozumím, takže se nemám ukazovat doma ano?"

„Ne, tak jsem to nemyslela. Klidně tady buď. Jenom abys to věděl a nepřekvapilo tě to."

„Dobře. Vsadím se, že mladá Potterová bude štěstím bez sebe, až mě uvidí. Určitě už se nemůže dočkat."

„Víš, ona o tobě neví. Tedy, ví, že tu se mnou někdo bydlí, ale neví, že jsi to ty."

„No, aspoň to pro ni bude příjemné překvapení," zašklebil se Draco.

„To jistě," pronesla ironicky Hermiona. „Budeš večeřet?"