Jediné, co potřebuji, jsi ty

XIII. kapitola Nejkrásnější Vánoce

„Draco? Nechceš se ještě projít, než se přemístíme domů?" zeptala se Hermiona, když se společně vraceli z návštěvy Potterových, kteří bydleli v Godrikově dole. Bylo krásné prosincové odpoledne. I přes to, že slabě svítilo slunce, byla velká zima, což jim však nevadilo, protože Hermiona na ně oba použila zahřívací kouzlo.

„Tak dobře. Je krásně, menší procházka nám neuškodí. Znám jedno místo, kde je v zimě moc krásně," řekl a natáhl k ní ruku. Hermiona ji chytla a Draco je přemístil.

„Páni," vydechla Hermiona, když se rozhlédla kolem. Nacházeli se na louce u řeky, která zde tvořila teď zamrzlý vodopád. Na druhé straně řeky se nacházel lesopark. Oba břehy spolu spojoval dřevěný most pokrytý sněhem. „To je nádhera."

„Jsem rád, že se ti tady líbí. Jsme kdesi ve Walesu. Tady poblíž je vesnice, kde žije hodně kouzelníků. Něco jako Godrikův důl. Byl jsem tu jenom jednou jako docela malý, ale pamatuju si tohle místo doteď. Myslím, že i tohle místo je trochu upravené kouzelníky."

„Asi máš pravdu, zavání to tu magií."

Procházeli se po té louce i parku a jaksi si neuvědomovali, že se pořád drží za ruce. Tedy, uvědomovali si to oba až moc dobře, jenom to na sobě nedali znát. Dracovi se líbil ten pocit držet někoho za ruku a jen tak se s ním bezmyšlenkovitě procházet. Zvlášť, pokud ten někdo byla dívka, kterou miloval. Hermiona byla nervózní. Chtěla to Dracovi říct a to nejlépe tady. Uklidnilo ji trochu to, že ji držel za ruku. Dodávalo jí to odvahu.

Několik minut se takto procházeli, než se Hermiona odhodlala přerušit to posvátné ticho mezi nimi.

„Draco," zastavila se a podívala se na něj. On její pohled opětoval. Ze síly jeho pohledu se jí zatočila hlava. Zaváhala. Najednou zmizelo všechno odhodlání. Ještě si mohla rozmyslet, co řekne. Mohla třeba říct, že už chce domů, nebo něco podobného. Ne, musí mu to říct teď, protože jindy by se už asi neodhodlala.

„Já ti musím něco říct, já...já," sklonila hlavu k zemi a zavřela oči. „ Já...já, Draco, já tě miluju."

Tak. Je to venku. Teď nezbývá nic, než čekat na jeho reakci. Bylo vidět, že to nečekal. Nejraději by teď hned utekla, ale jeho ruka, která stále svírala tu její, jí to nedovolila. Čekala. Naprosto ztratila pojem o čase. Zdálo se jí, že něco je špatně. Že bylo moc ticho. Ale teď by měl něco říct on. Zvedla k němu oči. Díval se na ni. Nevěřícně. Jakmile se jejich pohledy střetly, ucítila, jak se jí krev hrne do tváří. Určitě musela být celá červená. Raději chtěla zase pohled sklopit, ale zabránil jí v tom. Rukou ji jemně uchopil za bradu a zvednul její hlavu. Chvíli se jí díval do očí, jako by hledal něco, co by ho ujistilo, že lže. Nic nenašel. Dívala se na něj zahanbeně, s obavami a.....s láskou.

Sklonil se k ní. Něžně přejel svými rty po jejích. A pak ji políbil. V břiše jí začal poletovat nejméně milion motýlků. Polibek mu po několika okamžicích začala oplácet. Slastně přivřela oči. Jedna jeho ruka se vpletla do jejích vlasů a druhou ji pevně objímal v pase. Ona mu obě ruce dala kolem krku a přitáhla se k němu, co nejblíž to šlo. Stáli tam a líbali se. Nic jiného pro ně v té chvíli neexistovalo. Jen oni dva. Byli absolutně šťastní. Začal jim docházet vzduch, a proto se od sebe odtrhli. Čelem se opřela o to jeho, oči stále zavřené.

„Taky tě miluju," zašeptal. Otevřela oči. Šťastně se na něj usmála. I on se usmál. Tím nejkrásnějším úsměvem, jaký kdy viděla. Chytil ji kolem pasu, zvedl ji do vzduchu a několikrát se s ní zatočil. Když ji pustil, pevně se k němu přivinula.

„Hermiono, já tě už mám rád hrozně moc dlouho, ale nevěděl jsem.....po tom rozchodu-"

„Pšš, nic neříkej," přiložila mu prst na rty. Koukala mu do očí. Dávno nebyly chladné, jak si je pamatovala ze školy. Naopak. Teď byly plné lásky a něhy. Znovu své rty přitiskla na ty jeho. Nedokázala jim odolat. Polibek jí bez zaváhání opětoval. Cítil se jako nejšťastnější člověk na světě. Stále nedokázal uvěřit tomu, že ho právě líbá dívka jeho snů, která mu navíc před chvíli vyznala lásku. Teď byla jenom jeho. Nikomu by nedovolil, aby mu ji vzal, nebo aby jí jakkoliv ublížil. Miloval ji čistou, upřímnou láskou. Miloval celou její bytost. Její husté vlasy, její upřímné oči, ale nejvíc miloval její rty. Chutnaly po jahodách. Miloval její vůni. Tak jemnou, ale zároveň dráždivou. Miloval na ní první i poslední. Celou její osobnost.

Stále se bál, že je to jenom sen. Krásný sen, ze kterého se za chvíli probudí a všechno bude jako dřív. To nechtěl. Doufal, že tohle není sen. Ujistil ho o tom Hermionin hlas.

„Draco, co kdybychom už šli domů? Tohle je nádherné místo, ale já už začínám mít docela hlad."

„Souhlasím," řekl a přemístil je před jejich byt. Hermiona odemkla, odložila si kabát a boty a vydala se do kuchyně dělat večeři. Draco za ní po chvíli přišel a nabídl se, že jí pomůže. Hermiona jeho nabídku bez váhání přijala. Společně se jim povedlo udělat maso na grilu. Po večeři si spolu sedli na gauč a Draco jim nalil červené víno. Připili si a povídali si. Hermiona si položila hlavu na Dracovo rameno a zavřela oči. Hladil ji po vlasech.

„Jsi už unavená, viď? Ani se ti nedivím. Pojďme spát," řekl a pomohl jí vstát. Jako vždy si lehli do Hermioniny postele. Dali si polibek na dobrou noc a v objetí usnuli.

***

Ginny,

Stala se úžasná věc. Včera, když jsme se vraceli od vás, jsme se šli projít. Byli jsme na krásném místě někde ve Walesu, kam nás přemístil Draco. Bylo to tam nádherné, ale kvůli tomu ti nepíšu. Řekla jsem Dracovi, že ho miluju. Jen tak z čista jasna. Draco byl hodně překvapený. Chvíli se na mě tak zkoumavě díval a potom mě políbil. Představ si to, Ginny, on mě políbil!!! Chápeš to? Já jsem tak šťastná. A pak mi řekl, že mě miluje. Cítím se jako nejšťastnější člověk na celém světě. Ani jsem nemohla dospat, jak jsem se těšila na další den strávený po jeho boku. Draco teď ještě spí, ale já už ti musím psát. Je to tak úžasný pocit, když mám dokonalého přítele, který mě miluje. Myslím, že ty ten pocit znáš. Asi půjdu Dracovi připravit k snídani palačinky. Ach bože, já jsem tak šťastná. Chtěla bych s Dracem žít do konce svého života. No, musím končit a jít vařit tu snídani.

Asi ten dopis nedával moc smysl, ale já teď nedokážu myslet na nic jiného, než na něj a jeho polibky!

Měj se, Ginny, pozdravuj Harryho a kluky.

Šťastná a zamilovaná

Hermiona

Hermiona odeslala dopis a šla své lásce dělat palačinky.