Jediné, co potřebuji, jsi ty

XIV. kapitola Plánování

Byl začátek února a Hermiona s Dracem byli spolu už něco přes měsíc. Každý, kdo je potkal, musel vidět, že se milují tou nejsilnější láskou. Přímo z nich sršelo štěstí.

Draco vzal Hermionu na večeři do jedné mudlovské restaurace. Měli pro sebe malý salónek. Po večeři si ještě dali víno. Najednou Draco poklekl před Hermionu a zadíval se jí do očí.

„Já vím, že jsme spolu jenom krátkou dobu, a pochopím, pokud budeš potřebovat čas na rozmyšlenou, ale stejně se tě musím zeptat. Hermiono Jean Grangerová, chceš se stát mojí ženou?" řekl a z kapsy vyndal malou krabičku. Hermiona nevěřila svým uším. On ji požádal o ruku! Byla tak šťastná. V očích se jí zaleskly slzy štěstí a dojetí.

„Panebože, ano Draco. Ano! Ano, chci se stát tvojí ženou a žít s tebou do konce života." Otevřela krabičku a on jí na prst navlékl krásný prstýnek. Klesla k němu na zem a objala ho.

„Miluji tě," řekl a políbil ji.

„A já tebe."

Ani nevěděli, jak se dostali domů do ložnice. Oba byli příliš zaměstnáni polibky a doteky toho druhého, než aby vnímali cokoliv jiného.

***

Byli doma a slavili dva měsíce od začátku svého chození a tři týdny od svého zasnoubení. Seděli doma na gauči a objímali se.

„Draco..." Hermionin hlas zněl trochu nejistě.

„Stalo se něco lásko?"

„Ne, jen, Draco, já jsem těhotná," řekla tiše Hermiona.

„Cože?! My budeme mít dítě?" Draco se nemohl vzpamatovat.

„No, asi ano."

„Hermiono, to je úžasné! My budeme mít dítě! To je skvělé!" chytil ji kolem pasu a točil se s ní.

„To jsem ráda, že máš radost, trochu jsem se bála, co řekneš, zvlášť když ještě nejsme vzatí."

„Samozřejmě, že mám radost. Ale máš pravdu, měli bychom se vzít co nejdřív."

„A Draco, nebude ti vadit, že ty děti budou dvě?"

„Dvě?! Jak to myslíš dvě?"

„Čekám dvojčata."

„To je dobře, aspoň si budou vždycky mít s kým hrát."

„Poslyš, opravdu bychom se měli vzít co nejdřív. Ale chtěla bych se brát, až bude teplo, ano?"

„Řekněme konec dubna, začátek května?" zeptal se Draco.

„Ano, to by bylo dobré. Chtěla bych mít jenom malou svatbu s pár přáteli, nic obrovského."

„Souhlasím. Pojď, zkusíme vybrat nějaké datum."

Hermiona přinesla stolní kalendář. Nalistovala duben. „Sobota?" zeptala se. Draco přikývl.

„19., 26. a 3. května."

„26. dubna, souhlasíš?"

„Souhlasím."

„Dobře. Máme datum. Koho bys chtěla za svědka?"

„Asi Ginny. A ty?"

„To jsem si myslel. Já nevím, nemám žádné přátele, kromě Potterových. Asi nakonec řeknu Harrymu."

„Kdo by to byl řekl, že Harry Potter půjde za svědka svému školnímu rivalovi."

„Kdo by řekl, že šprtka Grangerová si vezme arogantního Malfoye?"