Jediné, co potřebuji, jsi ty

XXI. kapitola Předsvatební nákupy

„Ahoj, Hermi," pozdravila Ginny svoji kamarádku, když se zhmotnila u ní v bytě.

„Ahoj Ginny, vyrazíme?" zeptala se Hermiona. Ginny přikývla.

„Draco, tak my s Ginny vyrážíme. Potkáme se teda ve dvě před Gringottovýma, jo?" zavolala do bytu na svého snoubence Hermiona.

„Dobře. Užijte si to!" ozvalo se z útrob bytu. Zavřely za sebou dveře a obě se přemístily na Příčnou ulici.

„Tak. Co si pro začátek sednout, dát si ranní kafe, všechno prodiskutovat, udělat seznam věcí, co potřebujeme a pak se vrhnout na nákupy?" navrhla Ginny a už kamarádku táhla k blízké kavárničce. Ta samozřejmě neprotestovala a tak za chvíli obě seděly nad kávou.

„Takže, do jaké barvy chcete mít svatbu sladěnou?"

„Bílá, zelená a zlatá."

„Super. Draco už má oblek?"

„Ještě ne, ale dneska odpoledne ho asi půjdeme koupit."

„Fajn," řekla Ginny a vytáhla kus papíru, na který napsala Hermiona a vedle Ginny. „Tobě musíme koupit šaty, náušnice, náhrdelník, objednat kadeřnici, koupit boty, objednat kytku. Já si koupím šaty a boty. Tak, to bychom měly, co se týče našeho vzhledu. Svatba teda bude někde v tom Walesu, že? Máte výzdobu?"

„Ne, nemáme. Teda, máme s Dracem takový ten velký stan. To je všechno." Ginny jenom přikyvovala a psala.

„Stuhy, zelená a zlatá, květiny, ubrousky, ubrusy," říkala si a zapisovala.

„Hele, měly bychom jít," řekla Hermiona a zvedla se od stolu.

„Jo, to bychom měly! Merline! To už je hodin. Rychle Herm, ať to všechno stihneme. Tak, nejdřív půjdeme k madam Malkinové a dáme ti udělat šaty. A mě taky," zavelela Ginny a obě se rozešly ke zmiňovanému obchůdku.

„Á, dobrý den, dámy, s čímpak vám mohu pomoct?" uvítala je majitelka obchodu.

„Dobrý den, potřebujeme jedny svatební šaty a jedny společenské a možná nějaký pánský oblek."

„Ale jistě, beze všeho. Tak pojďte semnou dozadu, já vám vezmu míry. Máte nějaké požadavky na barvu?"

„Ty svatební šaty by měly být laděné do bílé a zelené," řekla Hermiona.

„Mám tu jeden krásný model zrovna v těch barvách. Takový hezký a přiléhavý. Myslím, že by vám mohl sedět, slečno...Grangerová, že?"

„Ano. No, víte, radši bych něco volného. Já totiž...," pohladila si rukou bříško.

„Jeminánku, vy budete mít děťátko! No tak to ano, to ušijeme něco krásně vzdušného. A smím se zeptat, kdo bude šťastný tatínek a manžel?" vyzvídala madam.

„Draco Malfoy."

„Mladý pan Malfoy? Teda slečno, to bych do vás neřekla. Tak to musíme ušít něco honosného, budete mít určitě spoustu hostů a obrovskou svatbu."

„Právě naopak. Budeme mít jenom pár lidí. Chceme mít spíš takovou menší svatbu s přáteli."

„Ach tak, to je jiná. A kdy se budete brát?"

„26. dubna."

„Tak to už by mohlo být docela teplo. Hm, tak se podíváme, co by vám mohlo sedět," řekla a mávla hůlkou. V místnosti se objevil alespoň tucet figurín s Hermioninými mírami. Madam Malkinová si před každou stoupla a složitě mávala hůlkou. Na každé se objevily jiné šaty.

„Tak, slečno, vybírejte, a když si budete chtít některé zkusit, tak mi řekněte. Já jdu zatím za druhou dámou. Mladá paní Potterová, nemám pravdu?"

„Ano. Chtěla bych nějaké společenské šaty nejlépe v zelené."

„No ovšem, já si vás změřím a dáme se do toho." Madam Ginny změřila a za chvíli na druhé straně místnosti stálo rovněž dvanáct figurín se zelenými společenskými šaty. Madam s Ginny v závěsu si to namířila k Hermioně.

„Tak, slečno, vybrala jste?"

„Rozmýšlím se mezi dvěma. První jsou tyto," ukázala na krajkové šaty se zelenou sukní. „Nebo tyto," kývla k jednoduchým bílým šatům se zelenou stuhou pod prsy, která dále splývala dolů. Madam kývla a s máchnutím hůlkou nechala zmizet všechny ostatní šaty.

„Hermi, jestli ti můžu poradit, v těch krajkových bys vypadala nádherně, ale pokud bude zima, zmrzneš a pokud bude naopak teplo, uvaříš se."

„Obávám se, že máte pravdu," řekla madam. „Ale rozhodnutí je na vás."

„A mohla byste mi k těm druhým šatům přidělat třeba bolerko?" zeptala se Hermiona. Druhé šaty byly totiž bez ramínek.

„To je maličkost," řekla madam a v tu ránu se u šatů objevilo bílé bolerko s tříčtvrtečními rukávy končícími zeleným pruhem látky.

„Mohu si je vyzkoušet?"

„Jistě," madam kývla, mávla hůlkou a Hermiona byla rázem oblečená ve svatebním.

„To je nádhera, Hermiono," vydechla Ginny. Madam přivolala Hermioně zrcadlo a ta na sebe teď okouzleně koukala.

„Moc vám to sluší," pochválila ji madam. „Budete chtít i závoj?"

„Ano, to bych ráda."

Madam mávla hůlkou a závoj byl na světě.

„Myslím, že mám vybráno." Madam jen souhlasně kývla a Hermiona měla zpátky svoje černé kalhoty, bílé volné tričko a červený kabátek.

„Teď ty, Ginny," pobídla Hermiona svoji kamarádku. Po dlouhém vybírání Ginny nakonec zvolila jednoduché zelené šaty na ramínka, dlouhé až na zem.

„Výborně, tak šaty bychom měly. Dále mám na seznamu boty."

„Tak na co čekáme?" zeptala se Hermiona a obě zamířily k obchodu s botami. Šaty si nechaly uložené v obchodě s tím, že si pro ně přijdou den před svatbou. V obchodě s botami nestrávily ani zdaleka tolik času. Hermioně okamžitě padly do oka bílé střevíčky na středně vysokém podpatku. Ginny si vybrala elegantní černé lodičky. Z obuvi se přesunuly do klenotnictví. Hermiona zprvu nic nechtěla, ale Ginny ji tak dlouho přemlouvala, že nakonec svolila, že si koupí náušnice a náhrdelník. Nakonec si vybrala perlový náhrdelník i náušnice. Ginny sice chtěla, aby si vybrala něco honosnějšího, ale Hermiona byla neoblomná. Ginny si vybírala podstatně déle. Nemohla se rozhodnout mezi náhrdelníkem vykládaným smaragdy a obsidiánovým přívěskem. Nakonec se rozhodla, že si koupí oba, když viděla, že Hermionu už to nudí. K tomu přidala ještě náušnice a konečně vyšla z obchodu. Jelikož bylo půl jedné, rozhodly se zajít si na oběd. Našly si malou útulnou restauraci a objednaly si jídlo.

„Takže, máme šaty, boty a šperky. Teď ti půjdeme objednat kytici a potom doladíme ubrousky, ubrusy a podobné věci," plánovala Ginny a Hermiona jen kývla na souhlas. Za chvíli jim donesly jídlo a kamarádky se do něj s chutí pustily.

„Poslyš, Ginny, myslím, že půjdeme objednat jenom kytku. To ostatní zvládnu sama. Jsem přece čarodějka, ne?" řekla Hermiona, když dojedly a zaplatily

„Jako vždy máš pravdu. Občas zapomínám, že ty podobné věci zvládáš bez problému. Mě to tolik nejde, já umím spíš vařit."

„Tak už pojďme, ať to stihneme, ve dvě mám sraz s Dracem."

„Jasně, už jdu."

V květinářství strávily víc času, než původně zamýšlely. S výsledkem ale byly více než spokojené. Objednaly velkou kytici žlutých a bílých růží, která bude převázaná zelenou a zlatou stuhou. Dále objednaly žluté růže jednotlivé, aby se jimi mohl vyzdobit stůl a aby si je pánové mohli dát do klopy saka. Obchod opouštěly pět minut po druhé. Jelikož se nacházel na druhém konci příčné, než Gringottovi, rozhodla se Hermiona přemístit. Rychle se rozloučila s Ginny a rázem se objevila před bankou, kde už na ni čekal její snoubenec.