Jediné, co potřebuji, jsi ty

X. kapitola Díky, Ginny

„Jak sis to užil s Jamesem, Draco?" zeptala se Hermiona, když Potterovi odešli.

„Skvěle. James je prostě úžasný. Měla jsi vidět, jak se snažil tahat skřety za uši. Bylo to vážně k popukání. Nebo, jaký jeví zájem o famfrpál. Moc bych se divil, kdyby z něj neudělali hráče ve školním mužstvu. Hrozně dlouho si prohlížel všechny košťata a jiné potřeby pro famfrpál. V tom obchodě jsme strávili snad hodinu. Byl hrozně roztomilý, jak si to všechno prohlížel a na všechno si chtěl šáhnout a- hej, čemu se směješ?" Hermiona se smála na celé kolo.

„Jenom mi připadá hrozně vtipný, jak se tady rozplýváš nad dítětem svého školního rivala. A vůbec, že tě vidím rozplývat se nad dítětem. Nikdy bych neřekla, že jsi otcovský typ. Je vidět, že ti ten malý úplně učaroval."

„Nikdy jsem nepoznal, co jsou to malé děti. Jaký je jejich svět. James mi ho teď ochotně ukázal. Neměl jsem sourozence a až teď vidím, jaká je to škoda. Myslím, že kdybych měl malého brášku nebo sestru, byl bych jiný. Hodně jiný."

„Jo, to bys asi byl. Bylo by hezké tě vidět, jak provádíš svoje malé sourozence po Bradavicích."

„A k tomu, že bys do mě neřekla, že jsem otcovský typ: kdyby mi někdo před týdnem řekl, že jsem otcovský typ, asi bych mu doporučil vyšetření u svatého Munga na oddělení psychiky. Vůbec bych nevěděl, jak se k malému dítěti chovat."

„Ale s Jamesem to bylo v pohodě, ne?"

„To jo, protože on mi prostě jakoby ukazoval, co ode mě čeká. Prostě jsem najednou věděl, co mám dělat."

„Bude z tebe dobrej táta."

„Snad. Jak sis to tu užila s Ginny a Albem?"

„Albie skoro celou dobu spal. S Ginny jsme si hezky popovídaly. Takový ty ženský věci." Hermiona se lehce usmála. Vzpomněla si na jejich rozmluvu při svačině. „Draco, ty musíš mít hrozný hlad, vždyť jsi za celé odpoledne nic nejedl!"

„No, něco bych si dal. Přeci jenom, za odpoledne strávené na Příčné ti vyhládne."

„Bude ti stačit pečivo, nebo chceš něco teplého? Mohla bych třeba udělat těstoviny, nebo palačinky, nebo polévku."

„Pečivo bude bohatě stačit, díky."

Za chvíli už se stůl prohýbal pod pečivem všeho druhu, pomazánkou a spoustou zeleniny. Hermiona ještě přinesla dva talířky a usedla spolu s Dracem k večeři.

„A kdy jste vůbec potkali Harryho?" zeptala se po chvíli ticha.

„Když jsme odcházeli od Gringottů. Já bych si ho nejspíš vůbec nevšiml, ale James ho uviděl a rozhodl se, že musí svého nového kamaráda představit tatínkovi. No, moc nadšený jsem z toho samozřejmě nebyl, ale James si to nenechal vymluvit. Potter byl hodně překvapen, ale když viděl, jak James září, ani se mi nepokusil vynadat za ukradení dítěte, nebo něco podobného. Jenom se vyptával, proč s ním není Ginny, ale když jsem mu řekl, že malý chtěl jít se mnou, rozhodl se to nechat."

„No jo, Harry má pro Jamese slabost, jako všichni."

„Ani se mu nedivím. Ale myslím, že James mě má taky celkem rád. Řekl bych, že to nebyla naše zdaleka poslední procházka."

Povídali si ještě dlouho. Bylo to zvláštní. Ještě včera Hermiona s Dracem sotva promluvila, ale dnes...

Večer, když Hermiona usínala, si uvědomila, že za to mohl její rozhovor s její nejlepší kamarádkou Ginny. Ta musela uznat, že se Draco hodně změnil od té doby, co se naposled viděli, což byl den, kdy Harry porazil Voldemorta. Nevěděla, co ho donutilo změnit se, protože jí Hermiona nevyprávěla o Dracově minulosti, ale hlavní bylo, že se změnil. Z toho, co o něm vyprávěla, usoudila, že mu Hermiona není úplně lhostejná. Možná, že to byl jen vděk, ale Ginny si myslela, že Draco má její kamarádku rád nejen jako někoho s kým sdílel byt i kancelář. Tak trochu i doufala, že Draco má Hermionu opravdu rád jako ženu. Podle toho, jak o něm Hermiona mluvila, šlo poznat, že s ním ráda tráví čas.

Přehrála si v hlavě jejich rozhovor.

„Hermi, ty ho máš fakt ráda, viď?" zeptala se jí najednou Ginny.

„Ginny, už jsem ti jednou říkala, že ho mám ráda jako kamaráda. Prostě jsme kamarádi."

„A jsi si jistá?"

„Jo."

„A je to to, co chceš?"

„Je," řekla Hermiona, ale věděla, že to není tak úplně pravda. Až do teď si to ale nechtěla připustit.

„Já mám pocit, že mi neříkáš úplně pravdu."

„No dobře, mám ho ráda, ale nechci si s ním nic začínat. S žádným mužem už si nechci nic začínat. Ne po tom, co mi provedl Ron. Bojím se, že by to udělal každý. Jsem jenom šprtka, co leží v knížkách, nezajímá se o módu a o nic jiného jako ostatní ženy. Jsem nezajímavá a nudná. Nikdo by se mnou nevydržel."

„Co to tu povídáš za nesmysly?! Jsi skvělá žena. Jenom on to neokáže ocenit. No a co, že tě nezajímá móda a kosmetika a nepovažuješ za největší problém na světě, když se ti udělá pupínek. Spoustu mužů by si přálo mít tak hezkou a inteligentní manželku, jako jsi ty. A neříkej mi, že chceš celý život být sama. Já vím, že to, co udělal on je hrozné, ale nesmíš si myslet, že takoví jsou všichni. Zapomeň na Rona a začni žít."

„To se ti lehko řekne."

„No tak, Herm. Draco tě má rád, jsem si jistá. Tak mu dej šanci ti to dokázat, ano?"

„To bude těžké. Od toho rozchodu jsem s ním skoro nemluvila."

„No tak zase začneš. Prostě to bude jako dřív a časem se třeba dočkám toho, že budu kmotrou nějakého blonďatého drobečka, co myslíš?"

„Dobře, zkusím to. Ale jestli se ke mně zachová jako Ron, nepřej si mě."

„On by ti to neudělal. Viděl, jak ses trápila. Rozhodně by ti nechtěl způsobit takovou bolest, věř mi. A hlavně věř jemu. A sleduj, jak se k tobě chová. A až se něco stane, chci to vědět, jasné?"

„Neboj."

„Dobře. A s mým bratrem si promluvím, to si piš. Ten toho pak bude litovat hodně dlouho."

„Ne, Ginny, nech to být. Nechci, aby si myslel, že se s tím nedokážu srovnat."

„Ne, já si s ním promluvím. Tohle se nedělá. Co to má za vychování!? Stejně se s tou holkou určitě rozejde. To pak teprve bude litovat, jak se zachoval."

„Jak myslíš."

„A proč jsi mi to vlastně neřekla dřív?"

„Nechtěla jsem tě zatěžovat. Myslela jsem si, že se s tím srovnám sama. Teď už vím, že ty mi vždycky dokážeš poradit a postavit na nohy."

„To mě těší. Kdykoliv se něco stane, jsem tu pro tebe, jasné?"

„Díky, Ginny," řekla a objala svoji nejlepší kamarádku.

Od té doby se Hermiona s Dracem zase normálně bavila a chodili spolu na vycházky. Byla šťastná, protože skoro zapomněla na Rona. Stále více poznávala Draca. Měla ho ráda a viděla, že jemu rozhodně není lhostejná. Neměla se ale k tomu, aby mu to dala najevo. Věděla, že první krok musí udělat ona, protože on nevěděl, že už netrvá její předsevzetí s nikým si nic nezačínat. Jenže ona se zatraceně bála toho prvního kroku. Bála se, že klopýtne.