Jediné, co potřebuji, jsi ty

XI. kapitola Zachránce

„Nenávidím tě, Hermiono! Nikdy jsem tě neměl rád. Chodil jsem s tebou jenom proto, že jsem ti viděl na očích, jak moc bys to chtěla. Ale ty sis toho vůbec nevážila. Už mě to s tebou nebaví. Našel jsem si jinou. Je úžasná, nádherná. Má mě ráda a já ji. Takže teď vypadni z mýho života!" zařval na ni Ron.

Zuřila. Hrozně moc. Byla na něj tak naštvaná, jako ještě na nikoho. Dala mu facku. Pořádnou. Chytil se za tvář a nenávistně se na ni podíval.

„Co si to dovoluješ, ty krávo," namířil na ni hůlku. „Crucio!"

„Ne!" vykřikl někdo a strhl ji stranou, takže kletba narazila do zdi. „Petrificus totalus!" namířil Ron na jejího zachránce. Ten se bohužel nestačil kouzlu vyhnout.

Nemohla tomu uvěřit. Ron, její Ron proti ní chtěl použít zakázanou kletbu. Nenáviděl ji. Rozbrečela se. Nechtěla před ním brečet, ale slzy jí samy začaly stékat po tvářích.

„Ty!" zařval Ron. „Pročpak jsi mi neřekla, že máš milence, hm? Nejspíš proto, že za nic nestojí. Za co by taky mohl stát Malfoy, že?"

„Jsme přátelé," řekla Hermiona.

„A to ti mám jako věřit? Jen počkej ty malá couro! Teď poznáš, jak se nevyplatilo mě podvádět!" znovu na ni namířil hůlkou. Nemohla se bránit, protože její hůlka se válela na zemi z jejího dosahu a Dracovu držel Ron. Už to vypadalo, že vyřkne ta slova, ale on najednou obrátil hůlku na spoutaného Draca.

„Avada kedavra!"

Dracovy oči najednou pohasly. Ron se začal hystericky smát.

„Ne," šeptala. Chytila Draca za ruku a plakala. Plakala, křičela, nadávala Ronovi. Zhroutila se na Dracovo mrtvé tělo a jeho košili smáčela slzami. Najednou ucítila, jak ji někdo konejšivě hladí.

„Hermiono," někdo ji potichu volal a stále hladil.

Prudce otevřela oči. Spatřila nad sebou Dracovu ustaranou tvář. Objala ho kolem krku a plakala mu na rameno.

„Draco...," vzlykla.

„Pšš, Hermiono, byl to jen sen, neboj se, už je to pryč," hladil ji po zádech. Pomalu se začala uklidňovat. Už neplakala.

„Promiň, Draco, nechtěla jsem tě vzbudit, ale by-bylo to hrozně sku-skutečné. Byl tam Ron a chtěl na mě použít C-cru-cruciatus, ale přišel jsi t-ty a odstrčil mě a on tě spoutal a p-pak na mě mířil, ale roz-rozmyslel si to a...a z-zabil te-tebe."

„No tak, byl to jen sen. Nic takového se nestalo. Jsem tady s tebou a všechno je v pořádku, neboj se. Teď si zase lehni a zkus usnout, ano?" Jemně ji zatlačil zpět do polštáře. Chytil ji za ruku a hladil ji po ní. Hermiona se začala uklidňovat. Po chvilce zavřela oči. Vypadala nádherně. Draco byl tím pohledem doslova unesen. Vlasy měla rozprostřené na polštáři a tvář klidnou. Vypadalo to, že usnula. Opatrně pustil její ruku a potichu vstal.

„Draco, nechoď, prosím, zůstaň tu se mnou," zašeptala a posunula se ke kraji postele, aby mu udělala místo. Lehnul si vedle ní. Přitiskla se zády na jeho hruď. On ji objal a hlavu zabořil do jejích hustých vlasů. Spokojeně se usmála. Teď už mohla v klidu spát. Za chvíli začala pravidelně oddechovat. On se na ni ještě hodnou chvíli díval, věnoval jí motýlí polibek do vlasů a také se odebral do říše snů.

Ráno se první probudila Hermiona. V noci se přetočila tak, že teď ležela čelem k Dracovi, který ji stále objímal v pase. Pomyslela si, že takhle by se chtěla probouzet každý den. Vedle osoby, kterou nemá ráda už jen jako kamaráda. Chvilku jej pozorovala. Vypadal tak krásně, nevinně a zranitelně, když spal. Byl skoro jako anděl. Bílé vlasy jen umocňovaly ten dojem. Podívala se na hodiny a s hrůzou zjistila, že už je sedm. Za hodinu měli být oba v práci. Vždycky vstávali nejpozději o půl sedmé. I tak většinou měli co dělat, aby to stihli.

„Draco, vstávej, musíme jít do práce," říkala a hladila ho po tváři. Zavrtěl se a spal dál.

„No tak, Draco, přece nechceš přijít pozdě. Musíš vstávat."

„Když mě se nechce," zamručel a otočil se na druhý bok.

„Pokud nevstaneš, než napočítám do deseti, poleju tě vodou," vyhrožovala Hermiona.

„To bys neudělala."

„Jak si tím můžeš být tak jistej?" zeptala se a namířila na něj hůlkou. „Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest..."

„No dobře, už jdu. Kolik je vůbec hodin?"

„Po sedmý."

„Cože?! A tos mi to nemohla říct?"

„Já ti říkala, ať vstaneš, že přijdeme pozdě, z čehož jsi mohl logicky odvodit, že už je po půl sedmé."

„Myslíš, že jsem schopen takhle po ránu logicky myslet?"

„Kdyby ses snažil, tak určitě," usmála se. „Ale je už vážně dost pozdě, měl bys vstát," řekla, když se nadechoval k další poznámce.

„No dobře," vstal a odešel do své části ložnice, aby se mohl převléknout. Hermiona si vzala kalhoty, svetřík a šátek. Přeci jenom byla už polovina listopadu. Za chvíli už s Dracem seděli v kuchyni a rychle do sebe házeli snídani. Ač se snažili sebevíc, do práce dorazili čtvrt hodiny po osmé. Ještě, že si jich nikdo nevšiml. Asi by se jim špatně vysvětlovalo, proč přišli oba naráz pozdě.

Naštěstí neměli moc práce a tak se tam po obědě už nemuseli vracet. Hermiona byla unavená, a tak se natáhla na gauč a schrupla si. Draco se rozhodl, že udělá ke svačině puding - jednu z mála věcí, kterou uměl uvařit. Věděl taky, že ho má Hermiona moc ráda. Potom se dal do čtení. Nakonec to dopadlo tak, že se mu začaly klížit oči a také usnul.

Probudil ho šramot v kuchyni. Podíval se na gauč. Hermiona už na něm neležela, takže hluk nejspíš způsobila ona. I přes to se tam šel raději podívat. Opravdu to byla ona. Umývala nádobí po obědě a snídani.

„Tak jak ses vyspala?" zeptal se jí.

„Docela dobře. Chyběl mi ten kus noci."

„Včera jsi neměla bezesný spánek, že?"

„Ne, protože už jsem ho brala tři měsíce a to je maximální doba užívání. Kdybych ho brala déle, hrozilo by, že bych na něm začala být závislá."

Celý zbytek odpoledne a večer strávili povídáním si a hraním kouzelnických šachů. Byla to vyrovnaná hra, ale nakonec vyhrál Draco. Poté už se rozhodli jít spát.

„Draco?" oslovila ho nejistě Hermiona.

„Ano?"

„Nešel bys prosím dneska spát ke mně? Já se bojím, že se ten sen zase vrátí."

„To víš, že ano. Udělám všechno proto, aby ses těch nočních můr zbavila."

„Děkuju," přišla k němu a objala ho.

Kouzlem zvětšila svoji postel i peřinu, aby se oba pohodlně vešli. Lehla si čelem k němu.

„Dobrou noc, Hermiono," řekl, pohladil ji po tváři a zavřel oči. Hermiona zhasla lampu.

„Dobrou noc, Draco," popřála mu a dala mu pusu na čelo. Chytla ho za ruku a spokojeně usnula. Tentokrát neměla žádné noční můry. Nejspíš se lekly jejího ochránce.