Jediné, co potřebuji, jsi ty

XII. kapitola Velká bitva

„Mamíííííí! Už jsou tady! Dlaco a Mia už přišli!" volal 26. prosince James Potter na svoji maminku. Na dnešek byla pozvaná Hermiona s Dracem a on už je netrpělivě očekával. Tedy hlavně Draca.

„Harry, jdi jim prosím otevřít, já ještě musím něco dodělat," zavolala Ginny na svého muže. Ten udělal, jak mu řekla.

„Ahoj Hermi, ahoj Draco," pozdravil je a zavedl do obývacího pokoje.

„Dlacooooo," rozběhl se k němu James. Draco ho chytil do náručí a zvedl do výšky.

„Rád tě vidím, Jamesi. Jak se máš?"

„Dobře. Pojď, ukážu ti, co jsem dostal," řekl a už ho táhl do svého pokoje.

„Jamesi, teď ne. Ukážeš to Dracovi po obědě. Teď pojďte ke stolu," zasáhla Ginny.

„A můžu sedět vedle tebe?"

„To víš, že můžeš."

James vesele zavýskl a už si to vykračoval ke stolu. Draco se usadil vedle něj, jak mu to slíbil. Oběd byl výborný, Ginny se překonala. Po obědě si vypili kávu a James zatáhl Draca do svého pokoje.

„Ginny, můžeme spolu mluvit?" zeptala se potichu Hermiona a střelila pohledem po Harrym.

„Harry, běž prosím s Albem za Dracem a Jamesem. A dohlédni na ně trochu," požádala Ginny svého muže. Harry bez mrknutí oka opustil místnost spolu s Albem v náručí.

„Tak spusť," vybídla Ginny Hermionu, když osaměly. „Co ty a Draco? Jak to je mezi vámi?" začala vyzvídat, když se Herm neměla k povídání.

„No, víš je to složitý. Já ho miluju, jsem si tím už naprosto jistá."

„No, tak v čem je problém?" nechápala Ginny.

„Ginny, já nevím, jestli mě taky miluje. Já bych hrozně nerada zničila to něco krásné, co mezi námi je. Já ani nevím, jak to pojmenovat. Není to pouze kamarádství. Je to něco víc. Někdy mi připadá, že se k sobě chováme jako manželé a někdy zase jako kamarádi. Já nám vařím, on mi pomáhá s věcmi okolo bytu, povídáme si, hrajeme šachy, chodíme na vycházky, spíme spolu v jedné posteli a-"

„Cože? Spíte spolu? Proč jsi mi to neřekla?"

„Ne spíme, jako spíme, ale spíme, jako spíme, chápeš? Tu noc, kdy jsem přestala brát bezesný spánek, jsem měla noční můru a křičela jsem. Draco mě slyšel a utěšoval mě. A já jsem ho poprosila, aby si šel ke mně lehnout. Od té doby se mnou spí. A od té doby jsem neměla jedinou noční můru. Ale abys věděla, nikdy si nic nedovolil. Jenom mě vždycky obejme, nebo chytí za ruku. Je to krásný pocit. Pocit, že jsem v bezpečí. A já se bojím, že když mu řeknu, že ho miluju a on moje city nebude opětovat, přestane tohle všechno. Že se možná i odstěhuje a to bych nepřežila."

„No tak, Hermiono. Nemaluj čerta na zeď. Prostě to zkus. Řekni mu to. Na chvilku zapomeň na svůj strach."

„Tobě se to říká. Ty jsi taky Harrymu nic nedala najevo."

„To není pravda. V prvním ročníku jsem mu napsala valentýnku. Podívej, já myslím, že Draco kdyby věděl, že už nechceš být sama, klidně by ti to řekl. Jenže on to neví. A proto musíš ty. Prostě to udělej třeba takhle. Udělej krásnou večeři při svíčkách, nebo ho vezmi na nějaký romantický místo, nebo něco. Ty už to nějak zvládneš. Jenom se neboj. A udělej to co nejdřív."

„Dobře Ginny, zkusím to."

„Tak se mi líbíš. Co kdybychom šli zkontrolovat kluky? Doufám, že nevyvedli žádnou blbost. Když je někdy Harry s klukama sám, dokážou převrátit dům vzhůru nohama."

„Tak jdeme," řekla Hermiona a spolu s Ginny se vydala do klučičího pokoje. Otevřely dveře a strnuly. Po celé podlaze bylo asi tak půl metru peří z polštářů. Albus seděl na skříni a s něčím si hrál. James stál v tom peří, házel ho na všechny strany a smál se. Draco právě hůlkou roztrhl polštář nad Harryho hlavou. Ten mu se slovy no počkej, podtrhl nohy a povalil do peří. Hned ho začal zasypávat a James se k němu přidal.

„Co to tu provádíte?" zakřičela Ginny. Všichni najednou ustali v pohybu.

„To je polštářová bitva, jdete se přidat?" zeptal se s rošťáckým úsměvem Harry.

„Uklidit! A hned!" poručila Ginny.

„Ale no tak. Vždyť je to sranda. Určitě tě to taky bude bavit," přemlouval ji její muž. Mezitím se Draco pomalu přiblížil k Hermioně, chytil ji kolem pasu a stáhl dolů. Hermiona protestovala a tak ji začal zahrabávat do peří, aby mu neutekla. Harry využil toho, že Ginnyna pozornost je nasměrována na Draca a Miu a roztrhl jí nad hlavou obrovský polštář, který vyčaroval. Ta si to nenechala líbit a vrhla se na Harryho s úmyslem mu to oplatit. Za chvíli už se všichni váleli na zemi a zasypávali se peřím, kterého bylo čím dál tím víc. James jako u vytržení pozoroval svoje rodiče i tetu a Draca. Chovali se jako malí a jemu se to neskutečně líbilo. Hermioně se povedlo očarovat jeden polštář tak, aby se z něj neustále sypalo Harrymu na hlavu. Ten se nadal zahanbit a zahrabal ji hluboko pod všechno to peří, až jí ven koukala jenom hlava. Ginny, jako správná Miina kamarádka se mu v tom snažila zabránit, což jí ovšem nedovolil Draco, který ji povalil a začal lechtat. Ještě hodně dlouho spolu blbli jako malí. Připomnělo jim to sněhové bitvy v Bradavicích mezi kolejemi, ale i třeba mezi kluky a holkami.

Zábavu přerušil až James, který řekl, že má hlad. Ginny zjistila, že už budou čtyři a šla připravit svačinu. Harry, Hermiona a Draco nejdřív očistili kluky od peří a poslali je pryč. Potom dali do pořádku celý pokoj a šli za Ginny na svačinu. Ve dveřích se museli začít smát, protože Ginny byla stále celá od peří. Spoustu ho měla ve vlasech, takže ani nebylo poznat, že její vlasy jsou ohnivě rudé. Hermiona vytáhla hůlku a Ginny už zase vypadala jako Ginny.

„To byla skvělá bitva, že jo Dlaco?"

„To víš, že byla."

„A zopakujem si to někdy, že jo?"

Draco pohlédl na Ginny, která se vesele usmívala. „Zopakujem," slíbil mu Draco.

„Jen počkej Jamesi, až budeš chodit do Bradavic, tam bývaly taky pořádný bitvy. Polštářovou jsme sice, co já pamatuju, neměli, ale sněhové se pořádaly každou zimu," řekl mu Harry.

„Páni, to bude supel. A ploti komu jste bojovali? Ploti učitelům?"

„Ne to opravdu ne. My jsme bojovali proti ostatním kolejím."

„A vyhlávali jste?"

„Proti Mrzimoru i proti Havraspáru vždycky, jenom se Zmijozelem to bývaly remízy. Párkrát jsme sice vyhráli, ale taky několikrát prohráli. Pamatujete, jak nás jednou asi polovina skončila na ošetřovně?"

„Jo, ale my ve Zmijozelu jsme na tom nebyli o nic líp. To jste nám tehdy dali hodně zabrat," vzpomínal Draco.

„A stejně to nakonec byla remíza."

„No, o tom bych pochyboval," řekl Draco.

„Vždyť vy sami jste to nakonec ukončili s tím, že na obou stranách došlo k moc velkým ztrátám."

„No, pravý důvod byl ten, že někdo viděl Filche, který směřoval ven a poslal nám zprávu, že jestli nechceme všichni školní trest, ať se radši uklidíme."

„Tak to bylo dobře, že jste to ukončili," řekl Harry. Ještě asi hodinu vyprávěli kluci Jamesovi o všech možných bitvách, než se Hermiona s Dracem zvedli k odchodu.