Můj životní příběh-Anorexie

Druhá propustka

Tentokrát jsem měla propustku prodlouženou. V pátek jsem jela doma a v úterý večer zase do nemocnice. Mamka říkala, že se mám teď snažit a pak až se dostanu ven najdeme nějakou výživovou poradkyni, abych nemusela jíst i nadále výkrmový jídelníček, po kterým mi je akorát špatně.

Souhlasila jsem. Jenže pro moje štěstí jsem měla střevní potíže, zašly jsme za mým dětským lékařem a když jsem se vrátila zpět do nemocnice, zvážily mě asi v 8 večer a já zhubla nejméně kilo. Zhubla? Začala jsem brečet, bála jsem se že domů nepůjdu, mamka mě uklidňovala, že máme lékařský potvrzení, že jsem byla nemocná, ale ovšem v nemocnici nikoho nezajímalo a akorát jsem dostala vynadáno, že mě měla mamka přivézt do nemocnice.

Řekla jsem si, že když ale budu teď jíst a dosáhnu váhy, kterou musím mít na ambulantní léčbu, vládnu to. To ráno jsem měla vizitu a já se zeptala, jestli půjdu domů. "Víš, nezvládla jsi doma přibrat, bude pro tebe lepší když tu zůstaneš". Rozbrečela jsem se a okamžitě volala mamce a předala ji doktorce. Nevím přesně co říkaly, ale já jsem mamce věřila, že kdyby něco, podepíše revers. I přestože mi to slibovala, měla jsem takový pocit, že to třeba nepůjde, od té doby jsem byla na všechny nepříjemná a pořád brečela, ale nevzdávala jsem to i přestože mi všichni říkali, že s tak nízkou váhou by mě rozhodně nepustili. Před spaním jsem vypila spoustu vody a tak i před vážením. Váha ukázala 40,5. Jo! Psycholožka mě pustila 15.8.2014 s tím, že přijdu za pár dní na vážení a jestli nepřiberu, zůstanu v nemocnici do 47 kil. Sbalila jsem si věci a ještě před obědem jsem jela domu. Mamce jsem slibovala jak to všechno zvládnu. Jak budu přibírat. Ale opak byl pravdu. Sice jsem jedla, ale strašně málo. Mamka nic netušila, já si připadala dost tlustá a tak když půlku vyhodím nic se nestane. 
Pomalu ale jistě se blížil den, kdy jsme měly jet se zvážit a já mamce každý den brečela, že tam nechci, že se bojím. Prosila ať ukončí léčbu. Věděla jsem totiž, že jsem zhubla kilo. Přemýšlela jsem jak to mám udělat, voda, strčit něco do kapes? Začínala jsem si myslet, že tam opravdu zůstanu, když ale mamka řekla, že tam nemusím, že ukončí léčbu, když ale budu opravdu přibírat. Přikývla jsem na všechno, co řekla. Já ale využívala každý příležitosti vyhnout se jídlu. Nechtěla jsem s tím začínat znovu, ale nemohla jsem si pomoct.