Můj životní příběh-Anorexie

Pokračování

Po dlouhém přemýšlení nad vším co se mi stalo, jsem konečně usla. Připadalo mi to jako 5 minut a už mě budili na vážení v 5 hodin ráno. (Vážila jsem se vždycky jen ve spodním prádle, abych si náhodou nedávala do kapes něco co by mi přidalo na váze.) Stoupla jsem na váhu a ukázalo se 36, kg. Cože? Vážím méně? Ale popravdě jsem byla šťastná. No tak dál, šla jsem si ještě lehnout a v půl 7 budíček. Vzali mi krev a jako každý den mi změřili tlak, tak a bylo to tu zase -> Snídaně. Vzala jsem si sešit a křížovky a šla ke stolu. Dostala jsem vynadáno i jen za to, že jsem si do čaje nedala cukr. Půl krajíc chleba za víc jak půl hodiny a šla jsem si opět sednou na gauč. 

Abych upřesnila jak to tam chodilo. 7:00 - snídaně, v 9:00 - svačina, 11:00- oběd, 15:00 svačina, 17:00 - večeře a já měla ještě v 19:00 druhou večeři.

Vlastně to tam chodilo ze začátku tak, že jsem dojedla, sedla na hodinu na gauč a už bylo zase další jídlo. Mezi tím vizity a tak, jak v nemocnicích chodí. Po asi 3 dnech si mě vzala k sobě psycholožka.
Můžu na to jen říct, že mi nepomohla ani při nejmenším. První co mi řekla bylo, že s BMI 12,3 bych měla být někde v léčebně  a ne tady v té nemocnici. Co jsem na to mohla říct? Bylo mi to líto, ale já nechtěla přidělávat potíže jak jim, tak ani mé rodině a přátelům, chtěla jsem jim dokázat, že do léčebny nepatřím.Odmítla jsem jakýkoliv prášky. Před psycholožkou jsem si dávala pozor, co říkám protože dokázala všechno překroutit. Pak mi začala vysvětlovat, že od zítra začínám mít celé porce. Vylekala jsem se, už teď jsem byla přeplněná z toho, co mi dávali. Začala brečet a to asi neudělalo dojem, ale dala mi šanci. 
.
Jen chci dodat, že na celém oddělení tam byly jen malé děti. Neměla jsem tam vůbec nic. ještě tento den tam přijela mamka i s mým bratrem, přivezli mi nějaké věci. Když ale přišli, okamžitě mě sestřičky odvedli do pokoje, prý nemám žádné návštěvy. Záchvat breku, ale jim to bylo jedno. Mamka měla slzy v očích, to jsem viděli i přes sklo v mém v pokoji, ze kterého jsem je sledovala jak pomalu odchází.