Můj životní příběh-Anorexie

První dny hospitalizace

Jak už jsem zmínila, snědla jsem něco málo z mého obědu, zapsala do sešitu a sestřička podepsala. Po tom co jsem dojedla, jsem si musela vždy sednou na gauč, který se ocital kousek od jejich recepce , aby na mě mohly dávat pozor, že nezvracím a tak podobně. Odseděla jsem si svou hodinu, celá ubrečená na gauči, a šla si lehnout do svého pokoje. Asi po 5 minutách za mnou přišel pan Doktor, ( teď musím být upřímná, on a ta holčina, co jsem tam potkala, bylo to nejlepší za celý pobyt tam :D ) byl milý, což se ovšem nedá říct skoro o žádné sestřičce, každopádně pan doktor mě prohlédl, pak se postavil přede mě a tím jeho božím přízvukem spustil "Proč jsi tak blbla? Ty jsi nejhorší případ, co jsme tady měli". Nezmohla jsem se na ničem jiným než na "já sama nevím" jako vždy se slzami stékající po mých tváří. 

Hned jak odešel, následoval rentgen, tam jsem se  konečně dozvěděla nějaké informace. Jako například, že opravdu nemam žádné procento tuku a přijít o dva měsíce později, už bych tady ani nemusela být. " Poté mi zkontrolovali srdce. A šla jsem zpět na pokoj. Tam už na mě ale čekala sestřička, že si mám jít lehnout do ošetřovny. Udělala jsem co chtěla, lehla si a dostala kanylu do levé ruky. Obvázala mi to,  ale to už mě zvaly na svačinu. "cože? já nic nechci", s brekem jsem sedla za stůl a nevěděla, co dělat. Sestřičky na mě jen řvaly, "tady ti brek nepomůže, milá zlatá" a že to prostě sním. Měla jsem půlku chleba a půlku banánu, když jsem po hodině dojedla, šla si sednout na gauč, jak už bylo pravidlem. Po opravdu šíleně pomalu uteklé jedné hodině, jsem si chtěla jít konečně lehnout, vybalit si věci, ale to už mě zvali na večeři. "To má být nějaký vtip?" říkala jsem si v duchu, když mi opět začaly téct slzy z očí. Sednu ke stolu a jen koukám, jak ostatní s radostí jedí a já brečím kvůli půlce jogurt a půlce suchého rohlíku. "Vždyť to strašně přiberu". Nedokážu si tipnout jak dlouho jsem u toho seděla, ale nebyla to krátká doba, díky bohu mi pro tentokrát odpustili druhou večeři. Já se osprchovala, a jak už bylo moji prioritou s brekem zalehla do postele.