Kluk z vedlejší kanceláře (POZASTAVENO)

1

Kioshi

Ráno  jsem rychle vstal a šel jsem si dát sprchu. Zavázal jsem si ručník  kolem boků a utíkal si udělat snídani. Bál jsem se, abych nevzbudil  Sakuri, asi by neměla zrovna dvakrát radost. Je nachlazená a v práci si  vzala dovolenou, aby si pár dní odpočinula. Teším se už do práce, což se  mi často nestáva, ale je to tu s ní už k nevydržení.

Rychle se oblíkám,  beru si tašku a málem zakopávam o Sakuriina kocoura Pana Tlapičku.  Vztekle po mě prskne a ožene se po mě drápky, automaticky se mu vyhýbam.  Už jsem si zvykl, útočí na mě skoro pořád. Ještě musím najít klíče a  můžu vyrazit. Máme tu strašný nepořádek. Sakuri se kvůli nemoci uklízet  nechce a já na to nemám čas.

Klíče nakonec nacházím v květináči. Netuším  jak se tam vzali,ale nejspíš je tam shodil kocour. Ještě odeženu  kocoura od dveří a rychle za sebou zamykám. Seběhnu schody, pozdravím  sousedku a zkontroluju hodinky. Už mám být za tři minuty v práci.Běžel  jsem co mi dech stačil, kličkoval mezi lidmi. Už jen přejít silnici,  kousek běžet a budu v práci.

Rozběhl  jsem se a do někoho narazil , kdo  vycházel z pekárny. Tvrdě jsem dopadl na zem a taška odletěla ode  mě.Začal jsem se rychle omlouvat a bál se podívat, koho jsem srazil.  Sbíral  jsem ze země všechny věci. Nakonec mi nic jiného nezbývalo a já se  musel podívat před sebe.

Přede mnou stál vysoký, černovlasý muž s  drsnými rysy a odměřeně mě pozoroval. Pod oblečením se mu rýsovalo tělo,  se kterým by se nemusel stydět nejeden kulturista. Začal jsem se studem  propadat a už cítíl, jak se mi krev hrne do obličeje a já se začínal  červenat.

Takeru

Nějaký  do blbec do mě narazil, byl jsem naštvaný. Snad kvůli němu nepřijdu hned  první den pozdě do práce.

Zvedl jsem se a pozoroval ho, jak sbírá všechny věci  a neustále se omlouvá. Byl strašně roztomilý, ale na co to zase myslím.  Po chvíli omlouvání, se na mě konečně podívál.

Měl nádherné jasně modré  oči, plny rty vybízející k polibku a delší blonďaté vlásky. Měl  chlapeckou postavu i vzhled a takové já mám nejradši. Najednou zrudl a  byl ještě roztomilejší než před tím.

Kioshi

Díval se  na mě upřeným pohledem a já nevěděl co si mám myslet. Byl jsem rudý jako  rajče a nevěděl co mám dělat. On si mě neustále prohlížel a pousmál se.

Najednou se ke mě naklonil a podal mi svojí svalnatou ruku. Chytil jsem  ho za ruku a oni pomohl se zvednout a já, protože jsem strašné nemehlo  jsem zaškobrtl a opět jsem mířil k zemi. Naštěstí mě chytil a já místo  na zemi, skončil v jeho náruči. Zrudl jsem ještě víc a srdce mi začalo  rychle tlouct a já začínal být čím dál víc nervózní. V jeho náruči jsem  ai připadal v bezpečí a bylo mi to velmi příjemné.

Hodiny na náměstí  začali odbíjet osm hodin. Ježiši já nestíhám, teď mi začala pracovní  doba. Vymanil jsem se z jeho náruče. Vzali si tašku ze země, ještě  jednou se omluvil a rychle se rozběhl do práce.

Takeru- Prohlížel  jsem si ho a on se najednou začal červenat. Musel jsem se usmát, byl  opravdu nádherný. Pomalu jsem se k němu naklonil a podal mu ruku, aby  mohl vstát.

Když jsem mu pomohl na nohy tak jsem nějak neodhadl svoji  sílu a on se z novu kácel k zemi. Rychle jsem ho zachytil do náruče.  Začal dýchat zrychleně a já měl co dělat, abych se udržel a na místě ho  nepolíbil. Což se mi vůbec nepodobá.