Kluk z vedlejší kanceláře (POZASTAVENO)

13

Kioshi
Dneska jsem šel do práce a myslel jsem, že opravdu umřu. Takeru seděl neustále vedle mě a se vším mi pomáhal.

,,Joo mám Ti vzkázat od Ichira, že doufá, že se brzo uzdravíš a taky, že pořád platí to, co ti včera řekl."

Nahlas jsem polkl a zhluboka se nadechl. To nemůže být možný ! 

Říkal jsem si, že už to horší být nemůže, ale zase jsem se zmýlili. Seděli jsme s Takeruem u počítače a vyplňovali spolu pracovní objednávku. Seděli jsme pro mě až nepříjemně blízko sebe, když někdo zaklepal  a dovnitř vešel Ichiro. Okamžitě jsem zbledl. To snad ne... Ichiro se na nás usmál.

,,Ahoj, tak jak vám to jde? " zeptal se.

,,Řekl bych, že docela dobře, viď Kioshi" řekl a mrknul na mě.

,,Dddo docela dobře" snažil jsem se znít normálně, ale hlas mě zradil. Ichiro si toho všiml a ušklíbl se. Rychle jsem si stoupl a otočil se, aby mi neviděl ve tváři strach.

,,Prosímtě Takeru udělal by si mi kafe ?" zeptal se.

Ne! Neeee! Jen to ne... Ne nemůžeš mě tu nechat s ním samotného! On..on mě zabije ! 

,,Samozřejmě. Kioshi chceš taky ?"

,,Nene děkuji"  odpověděl jsem mu. Takeru se zvedl a odešel.

Jakmile se zavřely dveře Ichirovi zmizel z tváře úsměv s vystřídal ho pohrdavý úšklebek. Vydal se ke mě a já věděl, že je zle. Prosím Takeru hned se vrať! Naklonil se ke mně a ostře se mi podíval do očí, opravdu to nahánělo hrůzu.

,,Pamatuješ si kurva co jsem Ti včera řekl? Jak tak koukám tak ne !" zasyčel.

,,Já..já se tě nebojím !" řekl jsem mu odhodlaně.

,,To se ještě uvidí" zavrčel. Ichiro mě chytil pod krkem a zvedl do vzduchu. Tohle jsem opravdu nečekal. Nemohl jsem se nadechnout. Ichirův stisk kolem mého hrdla sílil. On mi chce zlomit vaz! Najednou stisk povolil a já dopadl na zem. Nohy mě zradily a já sebou flákl na podlahu a udeřil se od hlavy o stůl. Začernalo se mi před očima a lapal jsem po dechu. Zvedl jsem hlavu s prohlédl na Ichira.

,,Opravdu se mě nebojíš?" řekl opovrhujícím hlasem. Díky šoku z jeho nečekaného útoku jsem nedokázal vypravit ani hlásku.

,,Drž se od něj dál a počkej zítra" prsknul.

Po chvíli jsem se zvednul a posadil se na židli. Takeru se konečně vrátil s kafem.

,,Omlouvám se, že mi to tak trvalo. Nibori potřeboval s něčím poradit."

,,Vůbec nevadí, s Kioshim jsme si pěkně pokecali a já mu slíbil, že se zítra stavím a kouknem na fotbal."

Zbledl jsem ještě víc.

,, To je skvělé, že spolu tak dobře vycházíte. Ukázalo se,  že u mě Ichiro asi zůstane bydlet" řekl a usmál se na mě.

Ono nestačí, že mám díky tomu kreténovi sádru, teď i bouli a pohmožděný krk, on tu zůstane a nedá mi pokoj už nikdy. Udělalo se mi z té představy špatně a rozběhl se na toaletu. Mám takové prokletí, že ze stresu vždycky  zvracím.

,,Kioshi jsi v pořádku?""

,,Ano jsem, jen mi asi neseděl oběd. Buď v klidu Takeru."

,,Zítra si vezmeš volno a Ichiro se o tebe postará. Viď Ichiro.

Ne! Prosím ! Prosíííím řekni ne...

,,Určitě. V takovémhle stavu nemůže být sám doma. Co kdyby se mu přitížilo. Budu s ním."

A díl s nešťastným  (ale mým oblíbeným) číslem 13 je po dlouhé době tu a doufám, že se vám bude líbit!

A moje noční můra začala 3, 2, 1,...