Kluk z vedlejší kanceláře (POZASTAVENO)

9

Takeru- Po náročném dni plného sebeovládání a ignorování Kioshiho, jsem byl nehorázně unavený. Šel jsem domů ale na schodech před mým domem někdo seděl. No to mi ještě chybělo...nějakej člověk s kapucí a modrými vlasy ?? Jak si někdo může obarvit hlavu na modro ? Nepochopím....

,,Prosím mohl byste mi uhnout. Nemůžu projít ke dveřím... děkuju" řekl jsem nepříjemným tónem. Fakt jsem neměl náladu se díky nějakýmu šmoulovi nedostat domů...

,,No nejseš na mě nějak milej kámo" řekl šmoula, postavil se a sundal si kapuci. Okamžitě se mi na tváři objevil úsměv.

,, No...co ty tady děláš ?? Já...já jsem tě vůbec nepoznal !

,,No to jsem si všiml. Se nemůžu podívat za starým kamarádem, co se jen tak z ničeho nic zbalil a ze dne na den zmizel!! A nedal o sobě půl roku vědět !!

,,Promiň Ichiro....ale...ale já musel odtamtud vypadnout...nemohl jsem tam být dál" řekl jsem a zadíval se mu do jeho očí ve kterých bylo pochopení.

,,Já to chápu, ale mohl si mi aspoň něco říct... Víš jak jsi mi chyběl!!" řekl a objal mě.

Nevím jak dlouho jsme tam stáli v objetí ale všechen stres ze mě díky tomu opadl a já si zas připadal skvěle. Nemůžu říct že mi Ichiro nechyběl, ale nemohl jsem jinak. Byl něco jako můj bratr. Bratr se kterým jsme podnikali největší akce a pak se navzájem tahali z problémů. Nikdy nezapomenu jak jsme jeho ségře, když byla ve sprše vyvěsili všechno oblečení na strom před domem a ona to tam sundávala před klukem, co se jí líbil. Málem nás zabila, ale za tu srandu to stálo. Opravdu mi strašně chyběl...těch našich zážitku, co spolu máme.....

,,Joo...myslíš že můžu spát u tebe ?? Naši mě jaksi vyhodili po tom co jsem se pokoušel vařit a shořela půlka kuchyně " řekl a podíval se na mě s prosebným výrazem, který uměl jen on.

,,No to je snad jasný ne? Brášku na ulici nenechám, ale před tím než tě pustím k sobě domů, tak mi prosím slib, že se nepokusíš vařit..." řekl jsem a začal se smát.

Odemkl jsem vchodové dveře a vešel s Ichirem do mého domu. Natáhl jsem se po vypínači a rozsvítil.

,,Nemám nějak extra luxusní dům jak vaši, ale snad se ti tu bude líbit" řekl jsem a usmál se na něj.

Měl jsem jen malý tří pokojový domek s malou zahrádkou. Ukázal jsem mu kde je koupelna,kuchyň spojená s obývákem a moje ložnice.

Koukl se na mojí postel ,,zase jak za starých časů?" ,,Samozřejmě" řekl jsem mu a pousmál se.

Jediný Ichiro věděl jaký mám strach spát sám. Bylo mi to opravdu trapné, ale polovinu postele zabíral obří plyšový medvěd, abych si aspoň trochu nepřišel sám. Sice to nebylo ono, jak ležet vedle člověka, ale aspoň mi to trochu pomohlo. Ichiro se šel osprchovat a já šel udělat něco k večeři. Najedli jsme se a probrali u večeře spoustu věcí, co nám za tu dobu co jsme se neviděli utekly. Vážně nechápu jak jsem ho mohl opustit. Šel jsem se taky osprchovat. Mohl jsem byt v té sprše asi půl hodiny. V hlavě se mi vířily vzpomínky na domov, rodinu a vše co se mezi námi stalo. Do koupelny mi vlezl Ichiro s tím jestli jsem se náhodou už neutopil. Musel jsem se usmát, i když se to u něj a u jeho švihlé povahy nezdá, je celkem starostlivý. Fakt ho mám rád....ale ta modrá...musím uznat že mu sluší. No ale stejně mi budou ty jeho bílé vlasy chybět. Šel jsem si lehnout. Leželi jsme s Ichirem v posteli a ano i když to vypadá nevhodně musel jsem se k němu přitulit. Prostě bych jinak nedokázal usnout. Doma mi se strachem vždycky pomáhal. Buď jsem spal já u něj nebo on u mě. Byl jsem opravdu rád, že mám tak skvělého kamaráda. Po chvíli jsem spokojeně usnul...

Omlouvám se, že mi to pokračování tak trvalo, ale ležela jsem v nemocnici :(

Co myslíte...bere Ichiro Takerua jako kamaráda nebo něco víc? :D