Kluk z vedlejší kanceláře (POZASTAVENO)

6

Takeru- Sedl jsem si v parku na lavičku a koukal před sebe. V hlavě se mi zase vyrojily ty strašné vzpomínky, které byli po několik let mými nočními můrami. Začaly mi po tvářích téct slzy. Nevím jak dlouho jsem tam mohl sedět, ale začalo se stmívat. Kioshi!! Já na něj úplně zapomněl!! Utřel jsem si slzy a rozběhl se co nejrychleji do nemocnice.

Kioshi- Co se mu mohlo stát?! Neustále jsem hypnotizoval dveře a hodiny.... Už je pryč skoro 2 hodiny! Snad mu nic neudělal!! Nevím, ale asi jsem musel na chvíli usnout. Probudilo mě bouchnutí dveří. Rychle jsem se prosadil a podíval se ke dveřím. Stál tam Takeru se zarudlýma očima.

,,Takeru?? Nestalo se Ti nic?!" bál jsem se co se stalo. Najednou jak kdyby se Takeru prohrál z transu a šel ke mě.

Takeru- Došel jsem k němu. Najednou mi nohy vypověděli službu a já sjel na studenou podlahu. ,,Takeru!! Co se stalo?" Poslední věc co jsem slyšel než jsem upadl do tmy.

O 3 týdny později

Kioshi-  Seděl jsem na gauči a pozoroval Takerua. Seděl u stolu a koukal do zdi. Po návratu z nemocnice ještě nepromluvil a já o něj měl strach. Lěkaři řekli, že se se zhroutil vyčerpáním. Já si ale myslím svoje. Poslední dobou jsem si víc a víc uvědomoval jak mi na něm záleží. A poprvé jsem si přiznal, že ho mám asi rád...

Takeru- Bál jsem se... strašně jsem se bál, že až Kioshi zjistí co jsem udělal, tak mě opustí. Přál jsem si, abych sehnal odvahu a dal mu najevo své city. Dneska je 14. Února...Valentýn... Moje jediná šance

,,Kioshi...musíme si promluvit. "

Kioshi-  ,,Kioshi...musíme si promluvit" řekl a zvedl se od stolu. Tahle věta mě odmalička děsila. Došel až ke mě...stál u mě až podezřele blízko.

Takeru- Teď nebo nikdy!! To zvládnu!!  Podíval jsem se na Kioshia. Byl značně netvózní.....Pomalu jsem se k němu naklonil a políbil ho.
                        

Tady máte další kousek :D omlouvám se ... Zase jsem to usekla v tom nejlepším :D
Další díl napíšu do pátku :)