Kluk z vedlejší kanceláře (POZASTAVENO)

20 začátek

XXX

Ležel jsem v zatemnělé místnosti na zemi a snažil se vzpomenout na útržky ze včerejšího večera a vlastně i z předchozích dní. Nebylo to úplně nejlehčí, protože mně bolela hlava nehorázným způsobem. Tohle se mi nestávalo často, naposledy po tom nešťastném incidentu. Snažil jsem se přemýšlet, ale vůbec mi to nešlo. Mozek jako by byl mimo provoz a odmítal spolupracovat.  Byla mi zima a cítil jsem strašnou tíseň v hrudi. Celé mně to pohlcovalo a nedovolovalo mi to skoro dýchat. Cítil jsem se strašně.

 Pohnul jsem jednou rukou a nahmatal hrdlo láhve. Chtěl  jsem se napít, ale byla prázdná. Zalomcoval mnou vztek. Láhev jsem hodil pryč od sebe a pak už slyšel jen tříštění lahve. Věděl jsem že tu musí být ještě jedna plná. Tak snad na druhý pokus se mi to povede.  Nebyl jsem se ale schopný zvednout, tak jsem začal  šátrat rukou po zemi kolem sebe a po chvíli jsem konečně našel to, co jsem potřeboval. VODKA! Moje jediná utěšitelka. Moje jediná láska. Moje všechno pro tuhle chvíli...

Ichiro

Po dvou týdnech soužití s Kioshim mě ještě neomrzel a to se docela divým, protože pro mně je to docela dlouhá doba. Hlavně jsem nikdy s nikým ani respektive nechodil. Vždy to byl jen sex, sex a sex pro obě strany. Nic víc, nic míň. Mám dojem, že to bude tím, že si život zpestřuji ještě u Kaageho doma. Za ty dva týdny jsme měli asi jen 6 zakázek a byli dost lehké. Vlastně jsme dostali peníze za nic.

Také jsem zvládl přemluvit Kioshiho a vytáhl ho do klubu a pak i na soukromou party. Ta party byla celkem risk, ale rád se chlubím svými kořistmi a tam byl pro to prostor. Mám dojem, že se necítil moc dobře mezi tolika lidmi a ani se mu nedivým. Tolik nebezpečných lidí na jednom místě proti takovému bezbrannému, roztomilému kolouškovi. Musel jsem se v duchu zasmát.  Začínal jsem ho mít svým způsobem rád. Těžko říct jestli je to dobře nebo špatně...

Byl jsem na cestě k Takeruovi. Chtěl jsem vědět jak se má, protože od Kioshiho jsem se dozvěděl, že si vzal na deset dní dovolenou. Že  by ho to co jsem mu řekl  tak moc sebralo a rozhodl se odjet a utéct před problémy,  jak to rád dělával? No tak hned to zjistím. S touhle myšlenkou jsem vešel do jeho domu.  Prošel jsem dům a Takerua jsem nenašel. Tak sakra kde by mohl být?

Už jsem se chystal k odchodu, když jsem uslyšel kašlaní. Tak přece.. Ale kdepak se nám schovává? Kašlání se ozývalo ze sklepa. Potichu jsem otevřel dveře a sešel ze schodů... Na  zemi uprostřed sklepa se choulil Takeru do klubíčka a v ruce držel láhev vodky. Po tváři mu stékali slzy. Vedle něj se povalo asi dalších pět lahví od alkoholu.

Stál jsem na posledním schodu a sledoval úplně zlomeného Takerua. Co jsem to jen udělal....?!