Kluk z vedlejší kanceláře (POZASTAVENO)

5

Takeru- Stál jsem před dveřmi do Sakuriina bytu a snažil se vydýchat. Celou cestu z nemocnice až sem jsem totiž běžel co mi síly stačily a že to nebyl zrovna kousek. Konečně jsem popadl dech a zabušil na dveře, div jsem je nepromáčkl. Během chvilky se rozletěly dveře a mezi nima se objevil svalovec zhruba tak vysokej jako já a za ním schovaná stála Sakuri.

,,Chceš ty dveře dopr*ele vyrazit?! A co tady vůbec chceš?! " nepříjemně zavrčel.

Jeho tón hlasu mě nehorázně rozzuřil a já ho chytil za triko a přirazil na zeď .

,,Takhle se mnou ty parchante mluvit nebudeš!" prskl jsem na něho.

Pustil jsem ho na zem a začal po něm řvát ,, A jak sis mohl dovolit takhle zřídit Kiosiho ?!"

Celkem ho zaskočila moje reakce, ale jak uslyšel Kiosiho jméno, začal se smát.

,,Ty myslíš..toho....toho... vyhublýho malýho buzíka ?!" a začal se smát ještě víc.

To už jsem ale nevydržel. ,,Jak si ho nazval?!" zařval jsem na něj a vrazil mu pěstí do nosu.

Sakuri se rozbrečela a svalovcovi zmrzl úsměv na rtech.

,,Si děláš!! A co seš jeho matka, že ho bráníš? najednou se zastavil a podíval se na mě a začal se smát.

Bože jak já ten jeho smích nesnáším!

S vítězným pohledem se na mě podíval a řekl ,,že ty si jeho příítel" a začal se zase smát

,,Tyvolee Sakuri jak si s ním mohla být! Vy buzeranti jste fakt nechu..".

Nestihl to ani doříct a já mu vrazil takovou do obličeje, že se skácel k zemi. Sakuri se rozbrečela a sesunula se k svalovcovi. Ten ji jenom odstrčil a zvedal se, ale já ho uzemnil další ránou. Najednou mi hlavou probleskly vzpomínky...

Ne ! To se nesmí stát!

Koukl jsem se na něj. Tekla mu krev z nosu a natýkal mu obličej. Podíval jsem se na Sakuri, která ho objímala a brečela.

NE! Už se to znovu opakovat nebude! Rychle jsem vyběhl z domu a šel jsem se projít, abych si pročistil hlavu. Už nikdy ! Nesmím nikomu ublížit !

Stalo se to jednou a díky tomu se mě zřekli rodiče i můj bratr, který mě teď z celého srdce nesnáší. Nikdy by jste mi nevěřili, ale je to pravda.. Já ho zabil.. A pocitu viny se už nikdy nezbavím ! Přál bych si na to zapomenout, ale nejde to! Už to nejde vrátit a výčitky svědomí mě pronásledují už několik let...

Opravdu krátký díl - až budu mít čas tak bude delší slibuji :*ale opravdu nestíham :)

Btw. Koho myslíte že Takeru zabil?

Další díl napíšu až bude 25 votes a 8 komentů