Zrozen pro trůn

První kapitola

Devatenáctého srpna

Je léto a na obloze ani mráček. Ptáci si vesele prozpěvují a dnešní den nekazí nic, až na to, že je sedm ráno. Rozespale otevřu oči a posadím se na postel. Slunce je už vysoko, vyhoupnu se tedy na nohy a obleču se.
Když scházím dolů po schodech, otec už dělá vajíčka se slaninou.
"Dobré ráno Damko" pozdraví mě, když si mě všimne po tom, co jsem stoupl na rozvrzaný schod.
"ahoj" odvětím a jdu se posadit. A nebo ne Jdu si pro čaj. Když si sednu, zadívám se na fotografii maminky a zamyslím se. Byla tak pěkná, jak by asi vypadala teď? Pořád tak hezky? A jaká by byla? Myslím si, že podle úsměvu stoprocentně hodná.
Na fotografii má na sobě bílou košily a světle modrý šál přes ramena. Oči má velké, studánkově modré, ze kterých máte pocit, že se na vás pořád dívají a zkoumají vás, i když jsou jen na fotografii. Její krásné dlouhé vlasy jí vlály vzadu na zádech a kratší ve předu na ramenou. Krásně se smála, pokaždé, když vidím tu fotku, směji se také.
"Řekl jsem ti, ať na tu fotku tak necivíš" řekl otec a matčinu fotku obrátil. Nemá rád, když na ní civím. Ani nevím proč, snad asi jen proto, že mu to připomíná matku.
"Je to moje máma, nemůžeš mi v tom bránit" zareagoval jsem na otce.
"nebuď drzý Damiáne ! Rychle se najez a mazej na louku pást dobytek !" zvýšil na mě hlas.
Neměli jsme s otcem spolu dobrý vztah. Je to od mých 15tých narozenin. Pořád na mě křičí, nikam skoro nemůžu a musím být do setmění doma. Čeho se tak bojí? Nic se mi nestane, vždyť už mi bude 16 ! Dojím a vyrazím na louku.
Louka je jediné místo, kde se cítím jako s kamarády. Běhám, skáču, lezu, dělám vše co mě baví. Kontroluji ovce a zároveň periferně vidím, že mi utíká beran. Rozběhnu se za ním, překvapuji sám sebe, jak jsem rychlý, mrštný. Už ho skoro mám. Jen jeden skok a je to. Teď už mi nikam neuteče, maximálně zpátky do výběhu. Když jsou zase všichni pohromadě tak si lehnu na louku. Jediné, co slyším je bečet berany s ovcemi.

Je horký letní den. Zanedlouho bude čas oběda. Pomalu se mi zavírají oči z toho věčného koukání na slunce. Jen tak tam ležím a představuji si, jaké by to bylo mít tady maminku, se kterou bych se smál, pomáhal jí doma, nebo dívku. Stačili by i nějací kamarádi, se kterýma bych chodil ven, lézt po stromech, nebo jen tak blbnout v lese. Stačilo by mi i jediné, mít třeba bratra, kterému bych dával rady. Nebo sestřičku, kterou bych ochraňoval. Ale já nemám nic. Přeběhne mi mráz po zádech, je mi smutno. Zavřu oči. Ani nevím, kolik času ubylo, usnul jsem. Vím jen, že oběd už je dávno tatam. Najednou se zarazím, počkat, to není jen ovčí bečení, to je i ... psí štěkot. Kde se tady bere psí štěkot? Vstanu a rozhlednu se, ale žádného psa nevidím. Rozběhnu se tedy k vesnici a je mi jedno, že nechám vrátka od výběhu otevřená, hlavně že běžím. Štěkot se zesiluje, sílí, slyším ho, je stále silnější. Když doběhnu na začátek vesnice, okamžitě vidím toho psa. Je to u domku tátovy kamarádky. Dojdu tam a vidím Harryho ležet na zemi v kaluži krvi. Leží, ani se nehýbe, jen tak klidně leží. Zděsím se, nikdo kromě mě tu není. Co mám dělat? Zběsile si kleknu na zem a začnu s nim třást. "Harry, Harry !! Slyšíš mě? Harry !?" koukám na všechny strany. "pomóóóc, pomóóc. Pomozte mi někdo !!"
Najednou přilítne Paní Slenbová, Harryho matka a začne plakat. Volá o pomoc. Když pomoc po chvilce přijde, je už pozdě. Harry těžká zranění na krku a na stehně nevydržel. Je mi zle. Udělal jsem něco špatně? Jak se to mohlo stát, že jsem ho nezachránil?
Na místo přichází už i můj otec. Rychlým krokem přiběhne ke mně a rozkřičí se.
"Damiane ! Damiane, kde máš ovce a berany? Ty hlupáku, víš co jsi provedl ?!" přiběhne ke mně a vrazí mi pohlavek.
" já.. já slyšel psa štěkat.. běžel jsem sem a našel tady Harryho, ležel tady.. a já.. nemohl mu pomoct.. nevím co se stalo.. " řeknu sotva vcelku, protože jsem zmatený. Nevím co se děje, vše je tak.. zmatený. Proč Harry? Co se mu stalo?
"psa štěkat?" zarazil se otec.
"Výběh je odsud daleko, jak jsi to slyšel?" Koukal na mě zmateně otec. Já ksakru nevím ! Prostě jsem to slyšel, co po mě chce víc !
"Byl jsi tu sám, co jsi mu udělal? Damiane, co jsi mu udělal?" Přišla ke mně plačící paní Slenbová. Já? Jak jí vůbec napadlo, že já? Já mu chtěl pomoct. Proč všichni tak zírají.

Po chvilce už odcházím domu s otcem. Cestou domů poslouchám samé řeči o tom, jak jsem hloupý, jak utekl dobytek a pořád to samé dokola.
Doma se mnou otec sotva promluvil. Šel jsem se vykoupat. Ani jsem nevečeřel a šel jsem si hned lehnout. Přemýšlel jsem o dnešku. Otec měl pravdu, jak jsem mohl toho psa slyšet? Bylo to na začátku vesnice a já byl na kopci na louce, sám. Nemohl jsem to slyšet. Pak jak jsem viděl Harryho. Jen tam tak ležel na břiše a nehýbal se. Krev byla všude okolo něj, ale hlavně na něm. Ruku měl pod hlavou a hlavu položenou na ní obličejem k zemi. Měl zakrvácenou nohu a hlavu. Co mu to mohlo udělat?
Po chvilce slyším otce jak jde nahoru po schodech. Sednu si na postel, oči mám slzné z toho, co se stalo Harrymu, i když jsme se moc nebavili, byl to syn tátovy kamarádky. Její jediný syn a teď? Už nemá nikoho. Manžel jí zemřel ve válce kousek od téhle vesnice.

"Otče?" Řeknu, když prochází okolo mých dveří. Skoro se ani nezastavil a jen tak letmo se na mě podíval. Jeho oči byly černé, uhlově černé. Plné zlosti a zmatku. Možná také strachu, nerozuměl jsem tomu. Byl udýchaný a celý rozpálený. Je na mě snad naštvaný? Nic jsem přece neudělal ! Díval se na mě zmateně těma svýma uhlovýma očima, prokukovaly mě skrz na skrz.
"Zlobíš se na mě?" zeptal jsem se.
"ehm.. Jdi spát Damko". Řekl chladně. Bez odpovědi. Bez ničeho.
"Ale já jsem nic neudělal ! Přísahám ! Chtěl jsem mu pomoct !" Křičel jsem. Otec se ani nepodíval. Jeho obličej zůstal prázdný.Pouze mi jenom zavřel dveře. A pak beze všeho odešel. Nevěděl jsem, jak to mám brát. Koneckonců je to jedno, stejně tu všechnu vinu hodí na mě. Zase jsem si zpátky lehl, napil se vody ve skleničce, kterou jsem měl na stole. Hluboce jsem do sebe vsál vodu a pak ji polkl. Zakuckal jsem se. Poté jsem se uvelebil v posteli, zavřel oči a šel jsem spát.

Děkuju moc všem, co si tenhle příběh přečetli až sem a nezahodili ho hned ze začátku:)Doufám, že se vám bude líbit a díly budu přidávat co nejdřív to půjde. Děkuju za všechny komentáře, sdílení a všechno:)