Krev ve větru a oheň v srdci

2. Už bude dobře

Stála jsem před Temným hvozdem. Loki už byl v lese, čekal na mě. Naposledy jsem se podívala na mrtvé a zohavené těla skřetů, která ležela opodál. „Já vám říkala, že nejsme večeře." S úsměvem na rtech jsme vjeli do lesa.

Bylo tu krásně. Les na mě působil uklidňujícím dojmem. Nedocházelo mi, co nás může potkat.

„Mirakl?" Pomalu jsem zvedla oči k Lokimu. „Děje se něco?" Zašeptala jsem a usmála se na něj. Při tom jsem natáhla ruku a zlomila větev stromu. Jakmile jsem tak učinila tak jsem ucítila palčivou bolest v pravé ruce. „Awww!" Zaskučela jsem a zastavila. Loki se na mě překvapeně podíval.

Oběma nám došlo, co se stalo. Proto mi Loki rychle ošetřil ruku. Která se po chvíli sama uzdravila, mohli jsme tedy jet dál.

Syky zastavil. Něčeho se bál. Já jsem si pustila ruku, která ještě stále bolela a seskočila z jeho hřbetu. Loki seskočil také. „Pavouci!" Vykřikl, ale to už se na nás vrhlo několik pavouků.

Nečekala jsem a začala jsem střílet do pavouků. Loki je odrážel svojí magii. Prudce jsem pavoukovi provrtala šípem hlavu. To už ke mě však běžel další a tak jsem si luk připevnila na záda a vytáhla meč. Okamžitě jsem máchla mečem za sebe a zabila dalšího. V tu samou chvíli však vykřikl Loki. Když jsem k němu doběhla tak ležel na zemi.

„Loki co se děje?!" Vykřikla jsem. Ku podivu už nebyli Lokiho oči modré, ale zelené. Jako dřív. „Promiň za všechno Mirakl..." Zašeptal a zavřel oči. V tu samou chvíli jsem uslyšela tiché kroky. Když jsem se otočila tak jsem uviděla několik elfů.

Chtěla jsem se bránit, ale nestihla jsem. Blonďatý elf mě spoutal a dovlekl mě ke svému koni. Lokiho naštěstí vzali na nosítka za jedním z koní. Elfové k němu byli milí. Což mě překvapilo.

Blonďatý elf, který mě před tím spoutal, mě teď vyhodil na koně a sám si sedl za mě, to se mi však nelíbilo a tak jsem se několikrát pokusila sklouznout ze sedla, to se mi však nepovedlo. Elf mě vždy chytil a vytáhl mě zpátky do sedla.

Konečně jsme dojeli až k paláci. Tam blonďák ladně seskočil a ke mě natáhl ruku. Po chvilce ke mě natáhl i druhou a jemně mě chytl kolem pasu. A sundal mě z koně dolu.

Nechápala jsem proč se ke mě chovají mile. Byla jsem vrah.

Blonďák zatáhl za provaz od mých pout. Já jsem sebou trhla a poslušně se za ním vydala. Kam odvedli, Lokiho jsem nevěděla. Doufala jsem, že mu neublíží.

Blonďák mě vedl dlouhými chodbami. Chvilku jsem ho podezírala, že chodíme v kruhu. Na konec jsme však došli před mohutné, dřevěné dveře. Strážný nám otevřeli a blonďák mě vtáhl dovnitř.

Dotáhl mě až pod mohutný trůn. Tam se poklonil. Když vstal tak mi sundal pouta a zmizel. Já měla celou dobu hlavu dole. Doufala jsem, že když Thranduil neuvidí moje oči tak mě nepozná.

„Mirakl." Jeho hlas se rozezněl místností. Ihned jsem uslyšela, jak schází schody od svého trůnu. Látka mu lehce vlála kolem nohou.

Došel až před, mě. Natáhl ke mě ruku a chytil mojí bradu. Pevně jsem semkla oči k sobě a pokusila se mu vzdorovat. Thranduil měl však větší sílu a tak mi bez potíží zvedl bradu. Marně však čekal, že uvidí moje oči.

„Mirakl, porosím, otevři oči. Nechovej se ke mě jako k nepříteli. Prosím..." Zašeptal král Lesních elfu. Pomalu jsem tedy otevřela oči, ze kterých okamžitě začali kanout slzy.

Thranduil pustil mojí bradu a lehce si mě k sobě přitáhl. „Moje malá Mirakl... Zabiji toho, co ti to udělal!" Zašeptal mi do vlasů. Já ho objala. Moje slzy mu pomalu smáčeli plášť.

Když mě pustil tak se odtáhl. Znovu se mi zadíval do rudých očí. Viděla jsem na něm, že dospěl. Jedna věc v jeho očích však zůstala stejná jako tenkrát.

„Snad se brzy uvidíme!" Vykřikl Loki. Thor seděl na svém koni a vypadal nedočkavé. Chtěl se vrátit na Asgárd.

Já jsem se ještě jednou nahnula ze sedla k Thranduilovi, abych ho mohla lehce políbit na rty. Loki se tomu smál. „Budu čekat Mirakl..." Zašeptal Thranduil. Naposledy se naše oči spojili. Moje hnědé se ztratili v jeho modrých a jeho modré se topili v mých hnědých. Chtěla jsem, aby ta chvíle nikdy neskončila. Bohužel však vše hezké končí...

Byla to láska...

Rychle jsem zamrkala a podívala se na něj. „Neboj. Tady jsi v bezpečí. I o Lokiho bude dobře postaráno." Jen jsem se na něj usmála. Bylo to už dlouho, co jsme se viděli. Thor totiž řekl Odinovi o mých citech k Thranduilovi. Odin ihned zakázal další návštěvu jeho světa.

„Stráže?!" Vykřikl najednou Thranduil a já vyděšeně uskočila. Se strachem v očích jsem se na něj podívala. Mezi tím už přiběhli stráže. „Odveďte jí do jejích komnat. Zařiďte, aby dostala čisté oblečení a jídlo. Ručíte mi za ní životem. Nesmí se jí ni stát. A toho muže co přijel s ní, ošetřete a postarejte se, aby i on dostal pokoj. " Stráže jen kývli. Já se na Thranduila usmála a tiše jsem poděkovala. Poté jsem už následovala strážné.

„Slečno můžete se zatím umýt, za chvíli vám donesou večeři a čisté šaty. Máte nějaké přání?" Strážný mě chvilku hypnotizoval pohledem. "Neříkejte mi paní, ale Mirakl. Kde má své komnaty král?" Strážný jen zdvihl ruku a ukázal pár metrů doprava. „Jistě Mirakl. Král má komnaty hned vedle vás. Muž co s vámi přijel, bude mít komnaty vedle vás. V noci vás budeme hlídat." Jen jsem kývla a vešla do pokoje.

Byl krásný. Pokoj byl do zelena. Byla v něm veliká postel s nebesy, několik skříní a pár dalších věci. Všechno vypadalo jako bych byla v lese. Shodila jsem ze sebe oblečení a vešla do malé koupelny, která byla v mém pokoji.

Pomalu jsem vklouzla do horké vody. Bylo to už dlouho, co jsem se nemusela bát a mohla si odpočinout. Nebylo divu, že jsem v horké lázni po chvíli usnula.

Thranduil

Musel jsem jí vidět. Od služebné jsem si vzal podnos s jídlem a lehké šaty na spaní. Potichu jsem vešel do jejího pokoje. Nebyla tam, což znamenalo, že musí být v koupelně. Proto jsem položil tác na stůl a šaty hodil na postel.

Poté jsem se po tichu proplížil do koupelny. Jak jsem si myslel, ležela v horké vodě a oči měla zavřené. Spala. Potichu jsem si sedl vedle vany a lehce jí přiložil ruce na spánky. Pomalu jsem jí začal masírovat spánky.

Najednou otevřela oči a prudce sebou škubla. Vyděsil jsem jí. Vystrašeně se na mě podívala. Když však zjistila, že to jsem já tak se zase uklidnila.

Pomohl jsem jí vylézt. Poté jsem jí zabalil do jemné deky a vzal si jí do náruče. Věděl jsem, že jí můžu věřit. Nikdy by mě nezabila.

Mirakl

Thranduil mě položil na postel. Poté se otočil, abych si mohla obléct šaty. Když jsem byla, převlečená tak jsem si lehla do postele a počkala na Thranduila. Ten si sedl vedle mě a lehce mě objal.

„Musím ti něco říct. Thános mě a Lokiho poslal aby, jsme tě zabili. Nikdy bych ti neublížila." Zašeptala jsem a pokusila, se odtáhnou od Thranduila. Ten mě však pevně chytl. „Já vím. " Zašeptal a lehce mě políbil. „Víš, že nemůžeme být spolu. Jsem na útěku." Thranduil mě lehce pohladil po tváři. „Můžeme být spolu. Protože teď jsi doma tady. " Musela jsem se usmát.

O hodinu později jsme byli oba najedení a unavení. Já usnula a Thranduil mě nechal v klidu spát. Sám odešel do svých komnat. Než však odešel, tak ještě stihl něco zašeptat.

„Vždycky tu pro tebe budu, i kdybych si kvůli tomu proti sobě poštval všech devět světu."