Krev ve větru a oheň v srdci

4. Elrond

Thranduil

Oba strážní byli konečně v bezvědomí. Rychle jsem se tedy vyhoupl Sykymu na hřbet. Pobídl jsem ho do cvalu a vydal jsem se do paláce. Doufal jsem, že tam už bude.

Dojel jsem až na nádvoří. Tam jsem seskočil ze Sykho a nechal ho podkoním odvést, do jeho boxu. Sám jsem se vydal ke strážným od brány. „Přijela už Mirakl?!" Vykřikl jsem na ně. Oba strážní se na mě nechápavě podávali. „Ještě nepřijela Králi." Chvíli jsem tam jen stál a přemýšlel, co se mohlo stát. Pak jsem však uslyšel dusot kopyt. K branám se řítil Elk a za ním bílí hřebec, který na zádech nesl mého přítele Elronda a Mirakl.

Elrond mi podal bezvládné tělo Mirakl a poté sám seskočil. Podkoní rychle vzal obě zvířata a odvedl je do stáji.

„Co se stalo? Co tu děláš Elronde?" Vyhrkl jsem a při tom jsem zamířil na ošetřovnu. Elrond mě doběhl. „Kvůli mě spadla z Elka. Měl jsem vidinu Thranduile. Víš vůbec, co udělala?" Nechápavě jsem se na Elronda podíval. „Je to Odinova dcera! A navíc je to Krev ve větru! Ještě mi řekni, že tu máš i Lokiho!" Vykřikl Elrond. Jelikož jsme byli už na ošetřovně, tak jsem léčiteli podal bezvládné tělo a sám zůstal na chodbě. Stejně by mě tam nepustili. „Tohle je moje království Elronde! Doufám že, si nezapomněl, kdo jsi! A ano, je tu i její bratr, Loki. Proč si tu?!" Vykřikl jsem pro změnu já. „Jak už jsem říkal, měl jsem vidinu. Bude válka. Thános se bude chtít pomstít. Odin také, a Loki též. Ty budeš chtít spravedlnost pro ní." Elrond kývl hlavou k ošetřovně. „Zemře spousta nevinných Thranduile. " Dodal tišeji Elrond. Já jsem jen sklopil hlavu. Potřeboval jsem si to všechno srovnat.

Léčitel tiše vyšel z místnosti. Když došel až ke mě, zpozorněl jsem. „Bude v pořádku?" Vyhrkl jsem a postavil se před něj. Elrond se také postavil vedle mě. „Pane, když jsem jí prohlížel..." Zašeptal a odtáhl mě kousek dál od Elronda. „Mirakl byla dlouho pod nadvládou Thánose. Loki také, ale on se z jeho nadvlády vyléčil díky jedu pavouka. Mirakl však nikoli. Když spadla tak se spustila její léčba. Thánosovi kouzla jí pomalu opouští." Nejspíš to byli dobré správy. „Mohu za ní?" Zeptal jsem se a podíval se ke dveřím, za kterými odpočívala. „Není to hezký pohled králi. Až se probudí. Bude zvracet černou krev. Bude sebou škubat, křičet... Všechno co dělala, pod jeho nadvládou se jí vrátí." Vyděsil jsem se, nevěděl jsem co všechno jí Thános provedl, ale rozhodně to nebylo nic pěkného.

Léčitel mě dovedl k ní. Měla zavřené oči. Už teď byla bledá. Její rudé vlasy byli popletené kaštanově hnědými pramínky. Potichu jsem si k ní sedl a pohladil jí po vlasech. „Bylo by možné odnést jí do mých komnat?" Oči jsem od ní však nezvedl. „Bylo by to možné králi, v tuto chvíli jí nijak pomoci nemůžu. Zkuste jí vyprávět. " Nechápavě jsem se na léčitele podíval. „Vyprávějte jí pohádky s hezkým koncem. Vaše zážitky, nebo jí jenom držte za ruku. Pro ní to bude světlo. Světlo, za kterým by se mohla vydat." Kývl jsem hlavou.

Opatrně jsem zvedl bezvládné tělo a zamířil s ní do mých komnat. Neměl jsem v plánu nechat jí byť jen minutku o samotě.

Cestou jsem musel projít kolem několika strážných. Všichni sklopili hlavu. Konečně jsem byl v mých komnatách. Nečekal jsem a položil jsem jí do mojí postele. Když byla v teple a bezpečí tak jsem nechal zavolat Lokiho.

„Co se jí stalo?!" Vykřikl Loki a vběhl do mých komnat. „Spadla z Elka." Lokimu jsem řekl všechno. Nezlobil se, jen o ní měl strach. Nedivil jsem se mu...