Krev ve větru a oheň v srdci

19. Elladan

Thranduil

Lehce jsem vzal spící Mirakl Legolase a položil ho do kolébky. Ihned objal plyšového losa a pokračoval ve svém bezstarostném spánku. Mirakl se mezi tím probudila. „Ráda tě vidím." Zašeptala a pomalu vstala. Já jí však nedovolil jít dál. Vzal jsem jí do náručí, nijak se nebránila. Na opak mi položila hlavu na rameno a nechala se odnést do mého pokoje.

Tiše jsem jí položil na postel a políbil ji. „Klidně spi andílku." Zašeptal jsem a lehce jí přikryl. Sám jsem chtěl ulehnout, když se ozvalo tiché klepání. „Dále!" Vykřikl jsem, Mirakl se na mě polekaně podívala. „Neboj." Zašeptal jsem směrem k ni a pohladil jí po ruce. Mezi tím už přišel strážný. „Pane přijel Elladan., má pro vás dopis od jeho otce. Od pana Elronda." Kývl jsem a následoval strážného. Nechápal jsem, proč přijel takhle pozdě.

Ellladan

Nechápal jsem otce. Nemohl jsem však neuposlechnout jeho prosby a tak jsem se ihned vydal na cestu.

Netrvalo to ani šest hodin a byl jsem v Temném hvozdě. Čekal jsem v hlavním sále na Thranduila. Správně jsem tušil, že bude zuřit. A taky že zuřil...

Thranduil

Vřítil jsem se do sálu. „Co tě přivádí tak pozdě Elladane?!" Vykřikl jsem a pohledem propaloval mladíka. „Králi... Omlouvám se, ale otec mi nakázal přijet co nejdříve. V jedné z našich vesnic se objevili skřeti. Poslední dobou nás skřeti a Kree. Otec se bojí že válka začne do zimy." Elladan vypadal vystrašeně, nedivil jsem se mu. On byl ještě mladý. „Děkuji ti za správy, dnes už nic nevyřešíme. Běž se vyspat, ráno uvidíme co dál." Elldana se uklonil a připojil se ke strážným, kteří ho odvedou do jeho pokoje.

Potichu jsem se otočil a vydal jsem se za Mirakl. Stál jsem nad spící elfkou. Vypadala jako anděl. Sundal jsem si plášť a převlékl se. Lehce jsem vplul vedle ní, netrvalo dlouho a Mirakl mě ze spaní objala. „Miluju tě..." Zašeptal jsem a políbil jí do vlasů. Nevěděl jsem, co za válku nás čeká, ale jistě vím že bude krutá a dlouhá...

Mirakl

Probudila jsem se v Thranduileově náručí, lehce jsem ho odstrčila a došla se do svého pokoje převléct a zkontrolovat Lístečka.

Opatrně jsem ho vyndala z kolíbky a vzala si ho do náruče. „Rosteš tak rychle Lístečku..." Zašeptala jsem a políbila ho na čelo. Věděla jsem, že za pár let bude dospělí, přesněji za nějakých dvě stě let.

Zabalila jsem ho do zelenkavé přikrývky a zamířila s ním do stájí. Cestou jsem potkala, Lokiho mířil do knihovny.

Potichu jsem vešla do stájí a zamířila k Sykymu. Položila jsem Legolase do slámy a došla si pro sedlo a uzdu. „Má paní, co to zamýšlíte?" Ozvalo se za mnou a já se vyděšeně otočila. „Zdravím Noldore. Pojedu se projet do lesa." Usmála jsem se a přehodila přes Sykyho hřbet černé, kožené sedlo. Noldor si vzal do náruče Lístečka. „Jestli bude po vás, bude v sedle trávit veškerý čas." Nad tím jsem se musela smát. „I když bude po králi." Opatrně jsem dotáhla uzdu a vyvedla Sykyho z boxu. „Vy pojedete i s princem?" Noldor měl v hlase strach. „Jistě." Odvětila jsem a lehkým dotekem poprosila Sykyho, aby si lehl.

Lehce jsem si sedla do měkkého sedla a nechala Sykyho, aby se postavil. Noldor mi po té podal Lístečka a usmál se na mě. „Brzy se vraťte. Venku jsou skřeti, buďte opatrná." Usmála jsem se a pobídla Sykyho do kroku. „Neříkej mi paní! Jsme přeci přátelé!" Vykřikla jsem a se smíchem se podívala na Noldora. „Jak si přejete Mirakl." Odvětil a zamířil k pastvinám.