Krev ve větru a oheň v srdci

5. Skonči to

Loki

Seděl jsem vedle její postele. Thranduil seděl z druhé strany a díval se na ní se strachem. Mirakl sebou najednou prudce začala škubat. Její tělo bylo pokryté černými nitkami. Kůže byla bílá. Kolem očí měla černé kruhy. Rudá z jejich vlasů skoro zmizela.

Mirakl sebou škubla. Po chvíli se začala nekontrolovatelně třást a házet sebou. Mlátila sebou o postel. V tu chvíli jsem byl rád že ležela ve velké posteli, která patřila Thranduilovi. Kdyby ležela v menší, mohla by spadnout.

Z úst jí začala vytékat černá pěna. Vyděsilo mě to. Thranduil vytřeštil oči. Prudce jí chytl za ruce, snažil se jí udržet na jednom místě. To se mu však nedařilo. Mirakl měla vytřeštěné, krví podlité oči. Nevěděl jsem co dělat.

Mirakl

„Nech mě odejít! Už nejsem pod tvou mocí! Nevládneš mi! Jsem svobodná!" Vykřikla jsem na Thánose. „Pustím tě, ale mám jednu podmínku. Nejdřív si vzpomeneš na všechno co jsi udělala..." Zašeptal a mě se zatmělo před očima.

„Loki pojeď! Nemáme na to celý den! Jsou to stejně jenom nějací zlodějíčci!" Vykřikla jsem na bratra a pobídla Sykyho do trysku. Uslyšela jsem, jak se Loki zasmál.

Chtěla jsem po muži vystřelit šíp. Nestihla jsem to. Loki byl rychlejší. Kolem mě proletěla jeho dýka a zabodla se do muže, který spadl k zemi. Byl mrtví. „Zásah Mí!" Vykřikl, Loki zastavil se vedle mě. Já zatím seskočila ze sedla a došla zkontrolovat mrtvolu muže. Nebylo, pochyb muž měl v plicích zabodnutou Lokiho dýku. „Proč?" Zachroptěl muž, při tom mu z úst uniklo několik kapek krve. „Postavil jsi, se proti Thánosovi! Byl jsi zabit jeho stoupenci!" Vykřikla jsem a vytáhla z něj Lokiho dýku. Očistila jsem jí o jeho halenu a hodila jí po Lokim. Ten se usmál a uklidil dýku do pochvy u pasu.

Muži jsem dala, ruce na hruť. Poté jsem se vrátila k Sykmu. Vyhoupla jsem se mu na hřbet a pobídla ho do kroku. Úkol byl splněn, nebylo tedy proč spěchat...

„Krása že?" Zašeptal mi do ucha Thános. „Neboj, tohle je jen začátek. Jestli pak výš co se stalo s tím mužem? Leží tam pořád. Na vlastním poli. Provinil se tím, že mě nepohostil. Byl z Alfheimu..." Zašeptal mi hadím hlasem Thános do ucha. Odporem jsem se zaklepala. To jsem však neměla dělat. Thános mě chytl pod krkem a hodil mnou na zem. „Tak budeme pokračovat..." Zašeptal a škodolibě se usmál.

Thranduil

Mirakl měla oči otevřené. Byli plné šílenství a bolesti. Ani po několika hodinách sebou nepřestala házet, naopak. Pohyby jejího těla byly prudší. Ani černá krev jí nepřestala téct z úst.

Loki seděl vedle ní, snažil se jí svými kouzly uklidnit. To se mu však nepovedlo.

„Mirakl, prosím nech toho." Zašeptal jsem a pohladil jí po zpocené a rozpraskané tváři. Zadíval jsem se jí do očí.

Přišlo mi jako by mě vnímala. Pohnula hlavou ke mě a podívala se na mě. Pomalu pootevřela ústa. „S... Skon... či t... to, p... pro ... sím..." Zašeptala a neuhnula pohledem. „Skonči to"

Z očí jí tekli rudé slzy. Z úst jí vycházeli bolestné výkřiky. Celá se klepala. Když jsem se dotkl jejího čela, bylo mi ihned jasné že má vysokou horečku.

Jemně jsem jí chytil za ruce. "Vím že trpíš, ale já tě nenechám prohrát. Miluju tě Mirakl." Zašeptal jsem jí do vlasů a lehce jí políbil na zkrvavělé rty.

Mirakl

„Thánosi nech mě odejít. Prosím!" Vykřikla jsem a pokusila se vytrhnout se z jeho sevření. "Nikdy." Jeho smích mě děsil.

„Mirakl, prosím nevzdávej se. Vím, že to zvládneš. Loki i já tu jsme pro tebe." Zašeptal Thranduil.

Prudce jsem strčila do Thánose. "Nebudu tvojí hračkou!" Vykřikla jsem ještě před tím než se mi před očima objevila tma.

Thranduil

Lehce jsem jí pohladil po tváři. Černé linky na její kůži pomalu zmizeli. Poslední rudý pramen vlasů se zbarvil do kaštanově hnědé. Z rtů jí přestala vytékat černá krev.

„Thranduile!" Vykřikla. Vyděšeně jsem se na ní podíval, bylo už však pozdě. Oči měla zavřené. Už se netřásla. Vypadala jako dřív.

Loki se nad ní nahnul. Bál jsem se toho co řekne. Loki však nepromluvil. Vypadal jako by se ztratil ve vlastním světě. Proto jsem vzal její ruku a pokusil se najít její tep.