Krev ve větru a oheň v srdci

28. Útok

Mirakl

Thranduil se na mě usmál. „Zvládneme to." Zašeptal a pobídl Elka do trysku. „Útok!" Vykřikl a rozjel se kupředu. Já jsem silně pobídla Sykyho. Ihned vyrazil kupředu.

Zbývalo pár metrů. Pár centimetrů. Pár milimetrů. Konečně jsem ucítila ránu, jak jsem narazila do Ronanovych stoupenců.

Prudce jsem máchla mečem. Syky se naklonil na stranu a já s ním. Znovu jsem sekla do těch příšer.

Věděla jsem to. Bylo jich moc. Nemohli jsme je porazit. Zastavila jsem Sykyho a seskočila z jeho hřbetu. Přehodila jsem mu otěže přes krk. „Utíkej hochu. Zachraň se!" Vykřikla jsem a pleskla ho přes záď. Syky se vzepjal. V očích měl nesouhlas. Jakmile se však jeho kopyta dotkla země, vyrazil vpřed.

Zavřela jsem oči a roztáhla ruce. Potichu jsem začala odříkávat kouzla. Cítila jsem, jak mnou proudí oheň. Prudce jsem vypustila kouzlo. Třenina vojáku padla mrtvá k zemi. Ti ostatní ustali na chvíli v boji. Jako by se na chvíli zastavil čas.

„Mirakl!" Uslyšela jsem Lokiho křik. „Za tebou!" Vykřikl Thranduil. Jenže bylo pozdě. Kouzlo ze mě vyčerpalo až moc síly. Pomalu jsem se otočila a spatřila Ronana. Máchla jsem mečem a rozřízla mu tak hruď. Jenže on po mě vystřelil šíp. Ucítila jsem prudkou bolest v hrudi. Podívala jsem se dolu a spatřila šíp. Na chvíli mi přišlo, že jsme byli jen mi dva. Jen já a Ronan. Vrah proti vrahovy.

Znovu jsem máchla po Ronanovy. Tentokrát jsem ho zasáhla do ramene. On s bolestí zasyčel a vystřelil po mě druhý šíp. Tělem se mi rozlila bolest a teplo. Ronan se usmál nad mou bolestí. Poté se však mrtev zřítil k zemi. Na tváři měl mou krev.

Pomalu jsem si vytrhla šíp z těla a odhodila ho. Vítr si pohrával s mými vlasy. Před očima se mi zatmělo. Rudýma očima jsem vyhledala Thranduila. Naposledy jsem se na něj podívala. Zrovna bojoval s jedním z Ronanových stoupenců. „Miluju tě..." Zašeptala jsem a doufala že vítr donese má slova k mé lásce. Chytla jsem druhý šíp a bolestně vykřikla. Chtěla jsem si ho vytrhnout, jenže jsem byla slabá. Šípy byli otrávené...

Jed se mi pomalu šířil tělem. Cítila jsem, jak jed putuje. Bolest se mi rozlévala po celém těle. Z obou rán mi vytékala krev. „Omlouvám se..." Vychrlila jsem a vyprskla při tom krev z úst.

Opouštěla mě síla a s ní i poslední zbytky vědomí. Trvalo jen pár sekund, než jsem ztratila vědomí.

Thranduil

Byli všude. Znovu jsem sekl po bytosti a poslal jí tak k zemi. Jenže další jí ihned nahradila. Po několika krátkých bojích jsem si toho všiml. Mirakl a Loki jich hodně zabili svými kouzly. Boj se blížil ke konci.

Procházel jsem se mezi padlími. Vidět mrtvé elfy mě ničilo. Já však hledal jen jednu elfku. Nikde jsem jí však neviděl. Jako by zmizela. Mezi raněnými Mirakl nebyla. A nemohl jsem jí najít ani mezi mrtvými. Jako by ani nebyla.

Na tváři jsem měl krev nepřátel. Tiše ke mně přišel Loki. „Vzdej to Thranduile. Není tu." Zašeptal a položil mi ruku na rameno. Já jí setřásl. „Někde tu musí být! Musí! Viděl jsem jí, jak bojuje s Ronanem." Loki si povzdechl a dovedl mě před rozervané tělo. „Jenže Ronan je mrtví. Zabila ho." Loki se sehnula, sebral ze země zakrvavělí šíp. Patřil Ronanovy. Byla na něm krev a jed. „A on jí nejspíš zranil. Nebo jí zabil." Hystericky jsem se na Lokiho podíval. „Kde je její tělo?!" Vykřikl jsem a nechal slzu stéct mi po tváři. „Někteří elfové, se po smrti rozplynou. Třeba se to stalo jí." V Lokiho očích jsem neviděl žádnou lítost. Jako by mu bylo jedno, že je jeho sestra nejspíš mrtvá.

Já však trpěl. Nechtěl jsem se smířit s tím, že by opravdu zemřela. A kdyby, nevěřil jsem že by mi Valar odepřeli se s ní naposledy rozloučit.