Poslední rok

Co bylo, už neplatí

Lily

Jen tak bez důvodu prolistovávám učebnici Pěstování. Obrázky různých bylin mi probíhají před očima, ale právě teď mi to nic neříká.

Hodiny před chvílí odbily druhou hodinu ráno a já jen sedím ve společence. Trávím tu teď hodně času a vlastně skoro nespím. Nedá mi spát to, co se stalo. Brumbál nám nakonec řekl, že za útok může Bellatrix Blacková a Annabeth Kimbrleyová.

Při těch jménech mě zamrazí v zádech. Oba vlastně můžou být šťastní, že vůbec žijí. A za svou trapnou teorii bych se nejradši propadla do země.

Ale i tak nejhorší byly ty pomluvy ve škole. Nikdo neznal pravdivou verzi, ale polopravdy se šíří rychle. Stačilo projít Nebelvírskou společenskou místností a člověk jich slyšel nejméně pět. Do toho na mě všichni pořád divně koukají.

Ještě aby nekoukali, s Alison se bavím od prvního ročníku, co jsme nastoupili do Bradavic. A se Siriusem mám taky společnou minulosti a podle všeho naše cesty se budou střetávat i v budoucnosti.

Ovšem pohledy spolužáků, bylo to poslední, co mně trápilo. Jestli Voldemort dokáže svoje přívržence poslat i do Bradavic, tak Bradavice už nejsou bezpečné. Navíc i teprve studenti Zmijozelu snad k němu patří. Například celá rodina Blacků právě včera prohlásila, že Pána Zla zcela podporuje. Teda skoro celá Sirius se své rodiny vzdal už dávno, o Andromedě nikdo hodně dlouho neslyšel a Regulus se údajně taky nevyjádřil.

Kouknu na stoleček postavený přímo přede mnou, na kterém ležely noviny otevřené přímo na stránce, kde byly vypsány rodiny, které se k němu přidaly. Opatrně je vezmu mezi prsty a rychle projedu stránku očima.

Jsou to dva plné sloupce a mezi nimi je napsaná i rodina Lis, další jméno, které mě zaujme, ale nepřekvapí, jsou Malfoyovi. Následuje další řada povědomých lidí.

Znechuceně je odhodím zpátky a rozhlédnu se, co dalšího bych mohla dělat. Ovšem nic zajímavého v místnosti nenajdu.

„Tak to se vypravíme na dobrodružství do knihovny." Pronesu sama k sobě, přehodím přes sebe župan a popadnu hůlku.

Když od schodů do ložnic uslyším kroky. Do společenky vejde rozespalý James v roztomilých pyžamových kalhotách s medvídky a modrém triku s krátkým rukávem. Zůstanu naprosto tiše a pobaveně ho pozoruju. Nevypadá to, že by vůbec věnoval pozornost tomu, jestli tu někdo je.

O mojí nohu se otře něco chlupatého. Se zatajeným dechem se kouknu dolů, když s úlevou zjistím, že jen to jen moje sněhobílá Šklíba. Jako malá jsem prostě milovala Alenku v Říši Divů.

Opatrně jí vezmu do náruče a naznačím ji, ať je úplně potichu.

James se vydá k východu ze společenky, udělám pár kroků za ním. James vyjde na chodbu a koukne se doprava a doleva. Potom zmizí za rohem. Rychle proběhnu obrazem za ním, když mě zadrží silný ženský hlas.

„Na to že je tak pozdě v noci, jste až moc vzhůru." Zabrblá Buclatá dáma a zaklapne za sebou vchod.

„Omlouvám se, Buclatá dámo, nechtěli jsme vás vzbudit." Zašeptám nazpátek a skousnu si ret, vlastně jsem chtěla jít do knihovny, takže bych jí vzbudila i bez Jamese.

„Má drahá Lily, to jsi ty? Nevím, co tu vyvádíš, ale buď opatrná zlatíčko, hrad není vůbec bezpečný. Bohužel vidím, co se tu celou dobu děje." ustaraně projede chodbu pohledem a mě naskočí husí kůže, co tím chtěla říct?