Poslední rok

James a Evansovi

Alison

Cesta vlakem ubíhala snad rychleji než kdykoliv předtím. Nejspíš to bylo tím, že jsme já a Lily historicky poprvé jely dobrovolně v kupé s Poberty. Všichni okolo nás procházeli a vrhali na nás podivné pohledy, jako bychom byli nějaká živá zábavná atrakce.

Pořád popuzeně koukám na Blacka a ten když si toho všimne, mi pokaždé věnuje jeden ze svých okouzlujících úsměvů. Musím se sama pro sebe usmát. Doopravdy bych mu nejradši skočila okolo krku a pořádně mu poděkovala, ovšem to nemusí vědět.

Představa prázdnin strávených v opuštěných Bradavicích mě upřímně děsí. Jenže na mě začíná doléhat nervozita ze seznámení s Potterovými.

Vlak projede okolo prvních okrajových baráků v Londýně a můj pohled se střetne s tím od Lily. Obě víme, že se budeme muset rozloučit, což ani jedna z nás nechce. Sice se máme za týden znovu vidět, ale i tak bych jí měla nejradši u sebe. Už jen kvůli toho, že by byla dvakrát více nervózní než já.

Remus s úšklebkem vrazí ramenem do Siriuse a ten se začne nahlas smát. Znovu začnu své okolí vnímat a pokusím se přijít na to, proč se pošťuchují.

„To si piš, že přijedeš! Co by to bylo za prázdniny bez tebe?! My tě s Dvanácterákem pohlídáme." Sirius na Rema mrkne a ten se na něm podívá ne zrovna nadšeným pohledem. Nejistě se koukne po kupé a já se na něj povzbudivě usměju a doufám, že dojede. Chci na něj dát pozor.

„Jasně že tě pohlídáme! Přijede i Peter budeme tam všichni," James se odmlčí a obmotá ruku kolem ramen Lily a vážně se na ní podívá, „úplně všichni." Dodá a Lily se začne červenat, zatím co James vypadá jako ten nejspokojenější člověk na světě.

Protočím nad těma dvěma oči a Remus se Siriusem dělají, že budou zvracet. Ti dva se od sebe teď neodtrhli ani na krok. Proto jsme v kupé seděli na jedné sedačce Lily, James a já, poněvadž Remus i Sirius odmítli sedět vedle těch dvou. Vedle nich seděl původně i Peter, ale ten se po pár minutách ztratil, kdo ví kam. Peterovo chování je čím dál divnější a divnější.

Najednou se dveře prudce otevřou a v nich uvidíme Alici a za ní hnědovlasého, usměvavého Franka. Beze slova vstanu a obejmu jí. Lily taky nečeká dlouho a přidá se to do objímací skupinky: „Dávejte na sebe pozor holky." Řekne a my jen zamumláme čeho v souhlas.

Alice má trávit první část prázdnin u rodiny a potom u Franka a jeho rodiny, takže k Potterovým nestihne dorazit. Jakmile nám to oznámila, obklopila mě vlna smutku, bez ní naše holčičí parta nikdy není tak nějak úplná. Stejně jako by to nebyli Poberti bez jednoho z nich.

Vlak zničehonic zabrzdí a zakopnu o něčí nohu. Sotva bych udržela stabilitu, kdyby mě neobjaly dvě ruce okolo pasu. Zmateně se otočím, abych zjistila, co se vlastně stalo a jestli jsou ostatní v pořádku.

Lily už zase sedí na sedačce v Jamesově náručí, takže hádám, že jí též chytil, aby nespadla. Alice se pevně drží dveří a Frank je těsně u ní. Podívám se dvou bouřkových očí, které patří člověku, který zachránil před beztak úžasným pádem. S mým štěstím bych skončila se zlomenou rukou nebo nohou.

Otevřu pusu, abych něco řekla, ale nedokážu říct vůbec nic. Můj hlas se mnou nespolupracuje. Sirius vpíjí očima všechny detaily mého obličeje a podle všeho mě nehodlá pustit: „Co krucinál bylo?" uslyším někde za sebou a rychle se z objetí vytrhnu. Ať už to byl kdokoliv musím mu poděkovat, protože by se beztak stalo něco velice trapného.

Svůj pohled otočím k Alice, která se zmateně rozhlíží a já si teprve teď všimnu, proč se tak stalo. Jsme na nástupišti 9 a ¾.

„To už jsme tady?" prohlásí překvapeně Remus a vyjádří tak myšlenky naprosto všech. Nikdo z nás si nevšiml, jak rychle vlak jede. Po tomto začne druhá velká loučící mánie. Jednu dobu jsem v objetí Alice, Franka, Lily a nakonec i Rema a to celé se desetkrát opakuje. Na nástupišti bude určitě přecpáno a není vůbec jisté, jestli se vůbec potkáme.