Poslední rok

Rozhovor

Alison

Lily se ode mě nehodlá hnout, i když jsem jí několikrát dost jasně naznačila, že jsem v naprostém pořádku a dokážu se o sebe postarat. Dobře nenaznačila, prostě jsem ji to vykřičela do obličeje a stejně to nepomohlo.

Na jednu stranu mi to dodává pocit bezpečí, protože nadskakuju nad každým více hlasitým zvukem, který se ozve. Ale zároveň mě to neuvěřitelně vytáčelo, přece jen nepotřebuju za zadkem ocásek v podobě holky se zrzavými vlasy.

A taky kvůli jistému problému, který jsem potřebovala vyřešit. To co se stalo, i přes pokus profesorů to co nejvíce ututlat, se rozneslo rychlostí blesku. Všichni mě pozorovali podezřelým, vyděšeným nebo starostlivým pohledem. Ale já si chci promluvit jen s jedním z nich.

Samozřejmě, že hned jak jsem se probrala, následovalo plno nedůvěřivých výslechů a otázek na to co se stalo. Jak se vůbec mohly dvě čarodějky dostat na hrad, aniž by to někdo věděl.

To všechno jsem jim řekla, až na jednu věc. A tím bylo moje podezřením na jednoho studenta, že na mně donáší Pánovi Zla. Nikdo jiný neví, proč se Siriusem nemluvím, proč jsem naštvaná. A je to jediná osoba, která mě k tomu navedla.

Když si při procházení jedné v dalších stovek chodeb vzpomenu na Siriuse, nahrnou se mi do očí slzy. Pořád leží na ošetřovně, už tam je týden a neprobouzí se. Celkově na tom není dobře, ať dělají, co dělají.

Lily moc dobře ví, že si o něj dělám starost. Má mně přečtenou jako knihu, ale neříká nic. Pořád neví, co se stalo předtím, co se stalo vůbec.

Což mi dost připomíná fakt, že pošťuchování Lily a Jamese se od útoku Bellatrix a Annabeth naprosto vytratilo. Lily ho neodbývá urážejícími odpověďmi a James už to nepřehání se svými romantickými baladami.

Vlastně ti dva spolu normálně mluví a dokonce flirtují! A navíc už to pro Lily nebyl Potter, ale James! Nevím, jestli za ní mám být ráda nebo ne. Je dobře, že jsou v pohodě, ale pořád si nejsem jistá, jestli tohle není nějaký zvrácený vtip.

Ovšem zdálo se, že Potter to s ní myslí opravdu vážně a vlastně jim to vedle sebe i slušelo. Ale to jsem radši nahlas nezmínila, jinak bych byla ještě uškrcena.

Jenže když se mnou je pořád Lily, tak to znamená mít vedle sebe i Jamese. Ti dva dohromady jsou horší než sledovací zařízení ve vězení mudlů.

Takže se dá rovnat zázraku, když se mi konečně podařilo jim utéct.

Projdu rychle další chodbou a mířím si to ke skupince Zmijozelských. Od té jisté události se mi i oni vyhýbají širokým obloukem. Všichni si začnou šeptat a dělají přede mnou uličku.

Regulus se na mě zamračeně podívá, když si stoupnu přímo před něj a kývnu směrem pryč. Ne příliš ochotně se za mnou vydá a šepot se ještě znásobí.

Hned když se ocitneme kousek od Zmijozelských, popadnu ho za hábit a přirazím ho ke zdi. Pořád mě bolí všechny svaly v těle a jsem ráda, že se můžu hnout, ale můj vztek je dvakrát větší.

Regulus se zamračí ještě víc a lehce mě chytne za ruku, která ho drží u zdi. Jen se na ní kouknu a ušklíbnu se. Nemám v plánu mu ublížit, aspoň zatím ne.

„Mám s tebou řeč." Prohlásím přiškrceným hlasem a on jen přikývne.

„Rovnou k věci. Tvoje nejdražší sestřenice mi naznačila, že na mě odsud někdo donáší k tomu parchantovi. A zajímavé je, že mě nenapadá nikdo jiný než ty. Tak uvažuju, že bys mi k tomu mohl chtít něco říct." Můj hlas jasně naznačuje, že nemá na výběr. Teď jde o to, jestli pozná opak.