Poslední rok

Vánoční večírek

Alison

Ještě jednou se prohlédnu v zrcadle. Je opravdové štěstí, že jsem vůbec něco v tom kufru měla. Jinak bych musela jít v džínech a pruhovaném triku.

Lily zrovna vyjde v červených šatech s kulatým výstřihem a krátkými rukávy, k bokům jsou uplé a pokryté různými třpytivými kamínky. Sotva vejde na světlo, celý pokoj se rozjasní. Lily si nejistě zajede do vlasů, které má udělané tak, že jsou sčesané na jednu stranu.

„Vypadáš dokonale, nevím, z čeho jsi tak nervózní." Ušklíbnu se a Lil mi úšklebek oplatí. Alice se před deseti minutami vydala dolů do společenské místnosti za Frankem.

Vlastně si dokážu naprosto přesně představit, z čeho je tolik nervózní. Tohle je první oficiální událost, na kterou pozvala Jamese. Jeho výraz a ticho v jídelně, když Lily vyslovila tu otázku, bylo k nezaplacení. Takže samozřejmě musí vypadat dokonale a zároveň je to poslední Křiklanův večírek, který tolik zbožňuje.

Jenže by to nebyla Lily, kdyby nesplňovala naprosto všechny podmínky dokonalosti a navíc Jamesovi by to bylo jedno. I kdyby šla v pytli od brambor, tak by skákal radostí do stropu. Upřímně jsem jí to i navrhla, ale můj nápad neprošel.

„Děkuji. Jsem strašně nervózní, tohle je vlastně poprvé co...." Utiším objetím. Nemusí vůbec nic říkat, ještě by jí to více znervóznilo. S povzdechem mě obejme nazpět a tiše poděkuje.

Hodiny odbijí čtvrt na deset, s Lily rozpustíme naši chvilku a zrzka se spokojeně vydá ke dveřím, u kterých se zmateně otočí: „Ty nejdeš?"

Jen zavrtím hlavou, Lily si mě podezřívavě prohlédne od hlavy až k patě, na což se rozesměju: „Neboj, na večírek jdu. Jen jsme se s Regulusem domluvili až na půl desátou. Chceme se jen přimíchat do davu." Usměju se na ní povzbudivě. Vypadá to, že jsem ji přesvědčila, Lily mi pošle vzdušný polibek a zmizí za dveřmi.

S obřím výdechem se otočím okolo svojí osy, div se na těch botách nezabiju. Proč tohle to vůbec dělám? V mé hlavě mě hryzalo pokušení ještě rychle napsat dopis, že to celé ruším, že se mi prostě nechce.

Jenže to jsem udělat nemohla. Slíbila jsem Lily, Alice a Removi, že se tam aspoň chvíli zdržím a já svoje sliby neporušuji. Většinou.

Leknutím nadskočím, když se ozve klepání na dveře. Většina sedmáků je na Křiklanově večírku a nikdo další kromě prváků tu neklepe. Kdo teď po mě něco může chtít, všichni mají být zalezlí v postelích.

Prudce otevřu dveře: „Tak dost už máte být v postelích," zaseknu se v polovině věty, protože osoba přede mnou rozhodně není prvák, „promiň myslela jsem, že si jeden z prváku. A vlastně co tu vůbec děláš?" Regulus se ležérně opře o práh dveří a pobaveně se ušklíbne mému zmatení.

„Řekněme, že Lily byla tak laskavá a pustila mě dovnitř. To samé se nedá říct o mém bratrovi a jeho kamarádovi s brejličkami." Prohlásí skoro znuděně. Protočím oči, při zmínce o jejich bratrské nenávisti. Moje slova o tom, že by si měli promluvit, nezabrala.

„To pořád nevysvětluje, jak ses dostal do holčičích ložnic." Odseknu otráveně a uslyším vzrušený šepot z nižšího patra. Zvědavě se kouknu ze dveří dolů a uvidím záplavu blonďatých a hnědých vlasů schovávajících se za roh: „Víš co, pojď ještě na chvíli dovnitř." Bez dalších řeči ho vtáhnu do ložnice a prásknu za sebou dveřmi.

„Jsem Black, snad si na to nezapomněla," odpoví mi na mojí řečnickou otázku a já se na něj kysele ušklíbnu, „koukám, že jsi nevrlejší než obvykle. Měl bych se snad cítit poctěn?" pokračuje v mém provokování a já se začnu smát.